Kdo umí chodit, umí i běžkovat. Základní kroky, jak začít běhat na lyžích

Říká se, že kdo mít chodit, umí i běžkovat. A tento motivační citát, který v 70. letech používal Německý lyžařský svaz pro zvýšení popularity běžkování, není daleko od pravdy. Pojďme si představit několik kroků, které vám tento skvělý zimní sport lépe přiblíží.

Pokud jste fanouškem letní turistiky, zimní alternativou pro vás může být právě běh na lyžích. V krásné přírodě se dostanete na známá i dosud neznámá místa, která ve svém zasněžené podobě získávají úplně nové kouzlo.

I když je často již samotná cesta cílem, není na škodu pokud vámi zvolená trasa bude mít dílčích cílů více. Těmi můžou být útulné horské chaty, které poskytnou kromě ohřátí i potřebné občerstvení k dalšímu sportovnímu výkonu.

Běh na lyžích je komplexním sportem, při kterém zapojíte opravdu celé tělo. Dochází k rozvoji aerobní fyzické zdatnosti, flexibility i posílení, jak horních, tak dolních končetin. V rámci běžkařského výletu tak spojíte příjemné s užitečným.

Další motivací může být fakt, že je to sport opravdu pro celou rodinu. Na běžkařský výlet totiž můžete zapojit děti přibližně od 5 let a současně je může doprovodit i nejstarší generace vaší rodiny.

Pro začátečníky je vhodné zvolit lyžařské tratě s mírný profilem. Ty většinou najdete v podhůří, nebo naopak na planinách některých pohoří. Na vyzkoušení si prvního pocitu z běžek lze také vyrazit přímo do běžkařkách areálů, které nabízejí upravenou rovnou stopu v rámci stadionů či několikakilometrových okruhů.

Pokud patříte k pokročilejším běžkařům či obecně zdatnějším sportovcům, váš výběr tratě podléhá volbě atraktivního cíle, vhodné dojezdové vzdálenosti, ale také běžkařského způsobu, kterým se chcete po většinu trasy pohybovat. Obecně se rozlišuje mezi tzv. klasickou technikou (pohyb ve stopě) a volný styl neboli bruslení (pohyb mimo stopu).

Nezkušení běžkaři si nemusí hned pořizovat své vlastní běžky. Stejně jako u sjezdového lyžování, většina ski servisů nabízí k zapůjčení i sety vhodné na běžky. Cena takové sady, která zahrnuje lyže, obuv a hůlky, se pro dospělé pohybuje přibližně od 500 Kč na den.

Základní rozdělení vybavení na běžky vychází z již zmíněného používaného stylu, kterým se hodláte na běžkách pohybovat. Pro „klasiku“ využijete delší běžky s nižším profilem, boty budou výrazně měkčí bez kotníkového skeletu, jako tomu je obuvi na styl bruslení (skate). Skateové lyže dostanete kratší s vyšší profilem, který vám umožní se při bruslařském odpichu lépe z lyže odrazit.

Alternativou je pak využití běžkařských lyží s označením „kombi“. Takové lyže kombinují výše uvedené styly. Kvalitně si na nich ale nezajezdíte ani jeden z nich.

Výška hůlek a jejich uchycení se opět liší dle stylu a zdatnosti běžkaře. Na klasiku vám hole postačí kratší, přibližně budou sahat do výšky vašeho ramene. Hole na bruslení budou dosahovat ještě o 10 cm výše.

Pro začátky na běžkách postačí hůlky s obyčejným poutkem, které si lyžař utáhne kolem zápěstí dle vlastní potřeby. Jejich pohodlnější a pokročilejší alternativa je pak tříbodová varianta poutka, kterou si můžete představit jako polo-rukavici, kterou si přes suché zipy také utáhnete kolem zápěstí a hřbetu ruky.

Ač se může zdát, že mazání běžek, o kterém často diskutují profesionální běžkaři či biatlonisté po nepovedených závodech, musí být náročná alchymie, nenechte se tím zastrašit. Na vrcholových závodech, kdy svou roli hraje každá vteřina, to opravdu pomyslné „čarování se skluznicí“ je, v amatérské podobě „správně namazat“ zvládne každý.

Opět zde hraje roli, na jakém typu běžek se budete pohybovat. Klasická a skateová běžka má společný pouze tzv. skluzný vosk. Ten se v případě lyže na bruslení pomocí zažehlování nanáší po celé ploše skluznice, u klasické lyže pak v přední a zadní části mimo tzv. komoru pro nanesení stoupacího vosku. Skluzný vosk se do běžky vsákne, poté jej musíte dostatečně seškrábat, očistit a zaleštit. Tento postup například zajistí, že se vám běžka nebude lepit na čerstvě napadaném sněhu.

V čem už se další postup liší, jsou tzv. stoupací vosky. Jak už název napovídá, tento typ vosku umožňuje odraz při pohybu do kopce i při odrazu na rovině. Na skateovou běžku tyto vosky nenanášejte, klasická běžka však stoupací vosk uvítá.

Mazání stoupacích vosků se odlišuje od teploty sněhu. Dle toho se liší jejich typy, které existují v různých barvách a konzistencích, jejich aplikace probíhá pouze do oblasti tzv. komory běžky. Ta se na skluznici nachází přibližně v oblasti vázání, její přesná velikost pak závisí na vaší váze.

Po očištění běžky od původního vosku, přichází aplikace stoupacího vosku nového, jehož základní dělení je na vosky do teploty pod bodem mrazu, vosky do teploty okolo nuly a vosky do teploty nad bod mrazu. Těmto typům se říká tuhé vosky, pro ještě vyšší teploty se využívají tzv. klistry - tekuté vosky. Stoupací vosk by se měl na běžce také zažehlit a poté zakrokovat. A to ideálně v pěti tenkých vrstvách.

Z amatérské praxe je ale běžné, že stoupací vosk stačí pouze aplikovat a rychlými pohyby korkem rozetřít. Počítat ale v tomto případě musíte s nižší životností naneseného vosku. Vezměte si proto sadu vosků s sebou do stopy.

Pokud vás právě mazání běžek od tohoto sportu odrazuje, nezoufejte. Dnešní škála sportovního vybavení je opravdu i v tomto sektoru pestrá. Vy si tak můžete pořídit běžky, které se mazat nemusí. Hledejte je pod názvy „skin“, běžky s mohérovým pásem či šupinové běžky.

Na takovém typu běžky se pod vázáním nachází speciální pás z textilního vlákna (mohér) či jemné zářezy ve skluznici (šupiny). Oba tyto prvku jsou ve směru pohybu hladké, avšak v proti směru drhnou a pomáhají do odrazu. Lyže tak mažete pouze skluznými vosky mimo oblast mohéru nebo šupin.

Pro začátečníky je vhodné se naučit, jak běžky správně nasadit a naučit tzv. „lyžařskému pocitu či skluzu“. V prvním chvílích budete překvapení, na jak nestabilní a úzké ploše se vaše končetiny nyní nachází. Vše se ale zlepší, pokud pocvičíte rovnováhu v různých obratech na místě, a to za pomocí hůlek nebo i bez.

Technika klasického stylu bude pro běžkařské nováčky o poznání příjemnější, protože je velmi podobná chůzi. Jakmile stoupnete do stopy, můžete zahájit první pokusy tzv. střídavého běhu dvoudobého. V začátečnické podobě spíše než o běh, půjde o chůzi, během které se snažíte taky chytit vhodný rytmus zapojení paží. Odvážnější jedinci se mohou pokusit také o odraz z volné nohy a tím také skluz nohy stojné.

Pomocí této základní techniky a správného namazání zdoláte většinu stop. V případě prudšího stoupání do kopce ze stopy vystupte a využijte techniku, které se hovorově říká „stromeček“. Jedná se o posouvání do stran, při kterém jsou špičky lyží od sebe a patky u sebe. Současně je třeba tlačit na vnitřní hrany lyží, které vám zamezí v podkluzu.

Pokud naopak pojedete z kopce, opět je možné ze stopy vystoupit a napodobit sjezdový postoj, kterému se říká „pluh“. Jedná se o postavení s pokrčenými koleny i ohnutým trupem, kdy jsou lyže stočené špičkami k sobě a patkami od sebe. V tomto postoji je nutné tlačit na vnitřní hranu, důležité si je ale uvědomit, že efekt brždění nebude takový jako sjezdových lyžích. Běžky totiž nemají ostré hrany.

Podrobnou metodikou a dalšími kroky běhu na lyžích se zabývají odborné publikace, které seženete v knihkupectví i knihovnách. Stejně tak je možné najít nejrůznější metodická videa.