Článek
Přes dvacet let už nemá rodák z Oldřichova v Hájích v Jizerských horách s organizátory Jizerské 50 nic společného, přesto o víkendu její bývalý funkcionář napjatě očekával, zda počasí umožní slavný závod uskutečnit. Výrazná obleva však je neúprosná. Současní pořadatelé z agentury Raul museli nejslavnější český závod na lyžích pošesté v historii anulovat.
„Sněhu a dešti neporučíte. Kdyby v noci alespoň přituhovalo, tak by se sníh mohl udržet, ale je to rozmoklé a na těch asfaltových cestách sníh normálně uplaval a je pryč. Organizátoři teď museli prožívat to samé co kdysi my. Je to smutný, ale nedá se nic dělat,“ konstatuje 71letý Vild smířeně.
Ve stejné situaci se se svými spolupracovníky ocitl celkem třikrát. Premiérově v roce 1988 a stornovat tehdy musel vůbec „svou“ první Jizerskou 50. „Ten první zrušený ročník byl hodně nepříjemný. Byl naprostý nedostatek sněhu a Jizerská 50 se nemohla jet. Vůbec jsme nevěděli, co máme tehdy dělat, protože taková situace ještě za celou dobu nenastala. Vždy se Jizerská nějak odjela, ale nyní to zkrátka nešlo,“ vzpomíná Vild, který se stal šéfem pořadatelů krátce předtím v roce 1987 po Josefu Jelínkovi.
„Pro mě to tehdy byla smůla, ale byl tam štáb lidí, kteří na tom dělali celý rok, a ti byli zklamaní. Všechno už bylo nakoupené, párky, pomeranče a v Textilaně byl už skoro navařený čaj, který se odtamtud tehdy na závod vozil. Prostě vše kolem toho už bylo obstarané,“ vykládá Vild.
Tehdy ještě nebyl závod součástí prestižních seriálů v běhu na lyžích a o to měli pořadatelé jednodušší situaci než v současnosti, přesto si rovněž prožili pořádné nervy. „A taky jsme nemohli čekat do poslední chvíle a nemohli závod zrušit až tři dny před startem. Vždy jsme drželi to, že když se ruší, tak alespoň víkend předtím. Někteří závodníci už i tehdy byli na cestách a přijížděli do Česka s předstihem a trénovali,“ líčí Vild. Tehdy v roce 1988 poslední lednový den založil s kolegy tradici uctění památky obětí expedice Peru 1970 i bez Jizerské padesátky počasí navzdory, což organizátoři dodrží i letos v neděli 11. února.
„Udělali jsme tehdy jen pietní tryznu, organizační výbor tam nastoupil v Bedřichově v dešti,“ vybavuje si. V nezáviděníhodné situaci se pak ocitl ještě dvakrát. O dva roky později v roce 1990, kdy se mimochodem naposledy neběžel ani Vasův běh, a pak ještě v roce 1998. Poslední ročník pod jeho vedením běželi laufaři v roce 2001. Již jako součást prestižního série Worldloppet. Nakolik podle něj vynechání ročníku pověsti závodu ublíží? „Jeden zrušený závod Jizerskou 50 neohrozí, protože lyžaři, co ji znají a znají Jizerské hory, sem rádi přijedou, bude-li sníh, protože tyhle lyžařské terény jako v Jizerských horách nejsou všude takhle pěkné. Lyžaři se sem rádi vracejí,“ uzavírá.
