Článek
Jste tak pověrčivá?
Nikdy jsem s třináctkou neuspěla, takže docela jo. Po losu na mě šly mdloby. Navíc jsem měla zase žluté číslo, tentokrát i s červeným pruhem, protože vedu taky disciplínu, takže docela silný tlak. Ale asi jsem fakt klikař.
Ani zapomenutá zbraň vás nerozhodila?
To byl zase můj typický malér. Ráno jsem na pokoji trochu sušila (imitace střelby – pozn. red.), pak jsem pušku dala do kouta a zapomněla na ni, když jsem na poslední chvíli letěla do auta. Po dvou kilometrech jízdy ale koukám, že holky sedí a v rukou mají zbraň, jen já nic. Musely jsme se vrátit. Jak mě to zdržení přišlo líto, nějak mě opustilo závodní napětí.
V běhu jste byla rychlá a na střelnici nabrala jen jednu trestnou minutu. Sedl vám závod?
Já mám patnáctku ráda. Určitě bylo ku prospěchu, že jsem den před ní vůbec nestřílela a nemusela přemýšlet, jestli terče padají nebo ne. Ta jediná rána mimo byla hodně těsná. Sedl mi i tvrdý sníh, skoro beton, i když v zatáčkách to ustřelovalo pod nohama.
Věřila jste hned po projetí cílem, že už vás z čela nikdo nesesadí?
Vůbec ne. S jednou minutou jsem to viděla na desítku a šla se převléknout, aby mi nebyla zima. Teprve v buňce jsem se od servisu dozvěděla, že pořád vedu a že už vyhraju. Šesté vítězství ve Světovém poháru během třinácti měsíců, to je naprostá bomba.
Jako první odstartujete v Ruhpoldingu i do nedělní stíhačky. Na co si troufáte?
Za mnou se dá očekávat pořádný mazec, jestli nezrychlím střelbu, semelou mě. Bylo by hezké udržet se na stupních vítězů, velké iluze si ale nedělám. S ohledem na Soči mě ale hned napadlo, že někdy je možná lepší nevystrkovat růžky předem.
Příští závod na 15 km se ale jede za pět týdnů právě při olympijských hrách. Cítíte, že v něm budete největší favoritkou?
Každý mi to bude připomínat a podsouvat. Ale nesmím si takové věci pustit do hlavy. Kdybych o tom začala přemýšlet, ocitla bych se na cestě do výsledkového hrobečku.
