Článek
Po Jiřím Magálovi, Martinu Koukalovi a Lukáši Bauerovi teď ukončil kariéru i další ze skvělé generace českých běžců na lyžích.
Byl posledním doposud aktivním členem bronzové olympijské štafety z Vancouveru 2010. A suverénně nejlepší z Čechů v předešlé sezóně.
„Holky mi rostou jako z vody a nyní už to odjíždění pryč není tak úplně bezstarostné jako dřív," připomíná rodinné okolnosti.
Přiznává, že právě po skončené sezóně bylo rozhodování složité. "Měl jsem z ní dobrý pocit. Jak výsledkově, tak i systémem," pokračuje Jakš. Definitivní rozhodnutí přišlo až po narození třetího potomka. „Krátce po návratu z olympiády se nám předčasně narodil chlapeček. Má přítomnost doma bude nyní tedy ještě důležitější. A to nakonec rozhodlo."
V uplynulé sezóně se mu dařilo ve Světovém poháru i na Tour de Ski jako už dlouho ne, nejlepší formu si však schoval na únorové olympijské hry v Pchjongčchangu. Dvakrát se tam probojoval do nejlepší desítky, ve skiatlonu byl devátý, na klasické padesátce osmý. K tomu přidal sedmé místo v týmovém sprintu s Alešem Razýmem. Zdálo se, že se nadechuje třeba i do nejlepších časů své kariéry.
Pod skvělými výkony zkušeného závodníka byl podepsaný i Ilkka Jarva. A právě spolupráce s finským šéftrenérem české reprezentace byla pro Jakše lákadlem pro pokračování. „Spolupráce s Ilkkou i s celým týmem byla fajn a na splnění cílů v tréninku, které jsme si stanovili, nebylo během jednoho léta dost času," ví Jakš.
Zůstane jako Koukal?
Ale už jen rekapituluje. Do Světového poháru poprvé nakoukl v roce 2005, celkem pětkrát v nejprestižnějším seriálu vystoupal na stupně vítězů. Mezi jeho největší triumfy patří ten z roku 2008, kdy se stal mistrem světa do 23 let. „Byl jsem jedním z těch, kterým se koníček stal i zaměstnáním. Na nejvyšší úrovni jsem se pohyboval přes deset let. Zažil jsem spoustu pěkných chvil, ale i hořké situace, ze kterých jsem se musel oklepat a jít dál," vzpomíná.
Dosáhl všeho, čeho chtěl? Nedovede odpovědět. "Lyžoval jsem z lásky k tomuto sportu a neměl jsem na začátku kariéry cíl, který musím splnit. Když tedy pominu dětský sen vyhrát olympiádu. To se mi tedy nepovedlo," podotýká s úsměvem.
Obavy z odchodu do sportovního důchodu nemá. „Jednoznačně to bude po těch letech velká změna. Díky lyžování jsem poznal spoustu lidí a s některými z nich jsem strávil opravdu hodně času. Ale i když s nimi už nebudu v tak úzkém kontaktu, tak to neznamená, že si na ně nevzpomenu nebo že se čas od času nepotkáme," nastiňuje s tím, že svět sportu úplně opouštět nehodlá. „Nadále bych se chtěl kolem sportu trochu pohybovat, i když v úplně jiné pozici," zůstává tajemný.
„Odchod Martina nás velice mrzí. Jeho důvody ale naprosto chápeme a rozhodnutí akceptujeme. V posledních letech byl lídrem nejen v závodech, ale také pilířem celého týmu. Všichni mladší reprezentanti k němu vzhlíželi a on jim toho hodně předal. Velmi mu děkujeme za vše, co pro lyžování udělal, a přejeme mu jen to nejlepší do další životní etapy," říká sportovní ředitel Úseku běžeckých disciplín Svazu lyžařů ČR Lukáš Sacher.
Nebrání se nějaké formě spolupráce, ba dokonce naznačuje možnost dohody. "Jako například s Martinem Koukalem, který působí u juniorské reprezentace. Závodníci, kteří dosáhli významných světových úspěchů, rozhodně mají co předávat dalším generacím," dodává.
