GLOSA: Samková rány osudu umí zvládat. Ale jsou důležitější věci než olympiáda

Cílový karambol, který na první pohled nevypadal tak hrozivě, měl děsivé následky v podobě fraktury obou kotníků. Jakkoliv se to zdá být divoký sci-fi scénář v době, když už do olympijského závodu ve snowboardkrosu zbývají méně než dva měsíce, definitivní NE zatím směrem k Pekingu nezaznělo.

Ve chvíli, kdy její kotníky drží pohromadě šrouby, vyhlíží olympijská šampionka ze Soči převoz do Česka, a ještě může snít o malém lékařském zázraku, kterým by účast v Pekingu bezesporu byla. A případný další úspěch pod pěti kruhy už by byl kvalitním podkladem pro hollywoodský scénář.

Dokud nepadne definitivní verdikt, bude proces jejího návratu sledovat velká část sportovního národa, který si dokázala získat svou bezprostředností i tím, jak už se ve svém mladém věku dokázala poprat s nejednou tvrdou ranou osudu, když přišla o oba rodiče.

A jak je patrné z reakcí soupeřek v čele s hlavní rivalkou Michelou Moioliovou, úsměv pod malovaným knírem bude chybět i mnohým snowboardkrosařkám, byť bez Samkové budou jejich šance na úspěch jistojistě mnohem větší.

Co když se zázrak nestane a 9. února nebude Samková na startu olympijského závodu? Jistě mrzuté, jako pro každého sportovce, pro něhož je závod pod pěti kruhy vrcholem snažení, kterému podřizují veškerou přípravu i osobní život.

Jenže Samková je dívkou mnoha zájmů a talentů, zdaleka nežije jen sportem. A po tak těžkém zranění, jaké v Montafonu utrpěla, dobře ví, že jsou důležitější věci než jeden závod, byť olympijský.

Aby se kotníky úplně zahojily, mohla se jít proběhnout, spolu se svou sestrou osedlat jejich koně Pepina a Demi Moore a bez bolesti si zajezdit na snowboardu. Však ve sportu už dokázala všechno, co mohla, a jak sama říká: „Pro mě může být motivací jen to, že mě ježdění bude bavit.“ Tak brzké uzdravení!