Doma na mě budou hrdí, věří Koudelka. Syn ho pochválí, sám chtěl ale víc

Peking (od našeho zpravodaje) – Po prvním kole byl dokonce jedenáctý, ale druhý skok mu tolik nevyšel a propadl se pořadím. „Škoda," zalitoval 32letý skokan.

Před závodem byste osmnácté místo bral?

Asi ne, chtěl jsem ještě víc. Při trénincích v Planici jsem udělal velký kus práce, skákal velice dobře a tady to bylo podobné. Chtěl jsem být aspoň do patnáctého místa.

K tomu vám chyběly pouhé tři body.

Věřil jsem, že to je reálné. Ale jsem na sebe naštvaný, že oba odrazy byly o metr zpožděné, a to na středním můstku udělá v každém skoku dva tři metry. To je důvod, že nejsem do desítky, ale osmnáctý. Bohužel...

Projevilo se, že nejste po operaci ještě vyzávoděný?

To ne. Ani koleno, které se pořád občas ozývá, jsem při závodě necítil. Připadal jsem si velice dobře, věřil si. Jenže někdy když chcete moc, vrátí vás to zpátky. Ale těším se na pondělní mixy, věřím, že s holkama máme šanci udělat pěkný výsledek a spravíme si náladu.

Po kvalifikaci jste čekal větrnou loterii, jaké byly nakonec podmínky?

Na podmínky jsem měl štěstí v obou kolech, neměl jsem moc velký přepočet. Šlo spíš o mě, abych se zklidnil a uvolnil. Chtěl jsem ve druhém kole zase víc závodit a vymstilo se mi to.

Jste rád i za Michala Doležala? Jako polský kouč slaví bronz s Davidem Kubackým.

Dodovi jsem to strašně přál. V sobotu jsme se bavili, má to těžké. Vloni ho fanoušci vynášeli do nebes, letos by ho nejradši vyhazovali. Teď to z něj spadne a v týmech budou hodně silní.

Vy se na velký můstek také těšíte?

Moc, mám chuť závodit, baví mě skákat. I když jsem jako 99 procent lidí ještě na tomhle velkém můstku nebyl. Věřím, že bude podobný jako menší a ten mi vyhovoval.

Máte zprávy z domova, jak vám fandí starší syn Karel?

Teď jsem s nimi nemluvil, ale věřím, že na mě budou hrdí. Viděli mě aspoň ve druhém kole, to se letos mockrát nestalo. Karel bude spokojený. (úsměv)