Článek
Saalbach (od našeho zpravodaje) – „Když se někde zadaří jako v Americe, tak je těch podpisů víc, měl bych s sebou nosit kartičky,“ usmíval se 27letý Zabystřan, jenž na začátku sezony v americkém Beaver Creeku zajel nejlepší výsledky kariéry v podobě 11. a 12. místa. „Jsem rád, že lidi mají zájem, a třeba se některé z těch dětí pak dostanou taky mezi elitu,“ vyprávěl po závodě.
Také jste jako malý sbíral podpisy lyžařských hvězd?
Já na takhle velké akci nikdy nebyl. Ale když jsme byli třeba v Zauchensee na dětských závodech, tak jsem také nějaké získal, myslím, že třeba Walchhofera (mistr světa ve sjezdu 2003). Ale já se v dětství věnoval spoustě sportů a radši jsem je dělal, než že bych se na ně díval.
Teď vám přes patnáct tisíc diváků za cílem závodu tleskalo.
Ta tribuna je brutální… Atmosféra je krásná. Už na startu se díváte z budky na lidi okolo. V jízdě už se soustředíte na sebe, když jedete sto kilometrů v hodině, už nevnímáte nic kromě trati. Ale v cíli fandila spousta lidí, i když jsem byl průběžně patnáctý.
Věděl jste, kde máte na tribuně rodiče, kteří vás přijeli povzbudit?
Myslím, že byli někde u novinářské mixzóny, ještě jsem se s nimi neviděl. Ale zrovna támhle (ukazuje na tribunu) je česká vlajka, je vidět, že pár fanoušků přijelo.
Je znát, že Rakousko je lyžařskou velmocí? Vnímáte rozdíl oproti jiným zemím?
Tady je to spíš jiné v tom, že jsme na mistrovství světa. Víc týmů, větší akce, jsme dohromady s holkama. Ale v Rakousku nebo Švýcarsku je znát, jak lyžováním žijí. Mají Odermatta, dobré Rakušany, tak lidí chodí hodně, třeba oproti Bormiu v Itálii, i když tam to může být i vánočním termínem.
Jan Zabystřan v cíli super-G
Sám jste před závody zmiňoval, že v Saalbachu jste v jiné pozici než na předchozích šampionátech. Cítil jste před závodem o něco větší nervozitu?
Ani ne. Byl jsem dobře připravený, bez nervů. A věřil jsem, že ten výsledek může být lepší.
Kde jste oproti plánu ztratil?
Vršek se mi celkem povedl (na prvním mezičase byl pátý), pak přišlo pár chyb. Mrzí mě, že nejsem v té patnáctce, ale můžu si za to chybami dole sám.
Závěrečný skok vypadal divoce, až to mezi diváky zahučelo.
Už když jsem na něj najížděl, věděl jsem, že trochu kopne. A také jsem šel na patky. Ale nebylo to nic hrozného, věděl jsem, že dopadnu trochu dozadu, ale projedu bránu za skokem, což bylo v tu chvíli nejdůležitější.
Váš kolega z německého týmu, s nímž se připravujete, Luis Vogt spadl už před skokem a dopadl z výšky na bok.
Před skokem to bylo trochu měkčí, říkal jsem pak i českým klukům do vysílačky, že si to nesmí moc najíždět a už mít směr, protože v letu moc nezmůžete. Luis bude potlučený, viděl jsem, že byl obklopen doktory, ale po pádu vstal a odešel, tak snad bude v pohodě.
Kolik stojí závodní jízda sil?
Máme po závodě celé odpoledne na regeneraci, vyjedeme se na kole, zajdeme za fyzioterapeuty. V sobotu je jen trénink, ten není tak důležitý, hlavní je připravit se na nedělní sjezd a nemyslím, že by to byl nějaký problém.
