Článek
Ještě na vás při Světovém poháru dýchly vzpomínky na davy diváků podél trati?
Jasně, že si to pamatuju, bylo to senzační. Nové Město bylo, bohužel musím použít minulý čas, proslulé kulisou, co se týče běžeckého lyžování. Teď to dlouho tak skvělé nebylo, ale četl jsem, že se někteří činovníci snaží o restart, tak doufám, že se jim to povede.
Výkony zejména českých žen přivedly v neděli k trati na šest tisíc diváků, můžou se časem vrátit návštěvy jako na vás či Kateřinu Neumannovou?
Zvýšit se můžou stoprocentně. Já si pamatuju, že když jsem byl stříbrný na mistrovství světa ve Falunu, chtěl jsem pokračovat ještě sezonu, protože se do Nového Města vracel distanční svěťák a já měl takový americký sen, že tam vyhraju poslední závod a skončím. Bohužel se to nepodařilo kvůli zraněným žebrům a asi i kvůli tomu, že někteří lidi byli už trochu rychlejší než já. (úsměv) Ale motivací bylo zažít tu atmosféru a já byl pak strašně zklamanej, že tu skoro nikdo nebyl. Říkal jsem si: „Tak Luky, kvůli tomuhle si pokračoval?“ To snad bylo dno té divácké neúčasti. Věřím, že běžecké lyžování má co nabídnout, Katka Razýmová i další holky měly skvělý vstup do sezony, ale 32 tisíc diváků za den, to už těžko.
Bývalý vynikající běžec na lyžích Lukáš Bauer jako trenér polské reprezentace.
Jak často si připomínáte své slavné závody a medaile z nich?
Medaile jsem měl v krabici a šuplíku, teď mám na ně dvě takové prosklené IKEA vitrínky. Akorát už tam nic nepřibývá, nedávno jsem tam dal ještě aspoň účastnickou medaili z nějakého laufu, teď už spíš chodím kolem. Mám to v pracovně, úplně tím neohromuju lidi u vchodu, ale je dobré si občas sednout do křesla a říct si, jak to byl super. A pak mě to někdy přepadne, že si řeknu: No, je to v pr…, je to pryč. (úsměv) Ale děláme si z toho srandu, když u mě přespávala část laufařů, ráno jsem jim kontrolovat batohy, jestli mi neodvážejí glóby.
Po vaší éře se čeští běžci na lyžích z elitních příček vytratili. Tušíte proč?
Nebyl jsem to jen já, taky Martin Koukal a Jirka Magál, mí vrstevníci… Musíte se narodit jako blázen, potkat ve správný čas správné lidi, hodně chtít a nepodělat se, když na prvním svěťáku dostanete ranec. A v další generaci tu nevidím moc takových bláznů a bojovníků. Vidím tam lidi, kteří mají lyžování rádi, asi je těší, že se dostali do mančaftu, ale tam jako by si řekli, že toho teda dosáhli a dobrý… Pro nás to tehdy byl jen začátek, chtěli jsme dál. Někdo skončil dřív, já vydržel asi nejdéle, ale tohle mi u některých lidí chybí.
V této sezoně se ale zvedl ženský tým, překvapilo vás, jak se Kateřina Razýmová usadila mezi elitou?
Poslední roky jezdila stabilně výborně, ale hodně mě překvapilo, že je až takhle vepředu. Byl jsem v Kuusamu u toho, když byla pátá, fandil jsem jí a i jsem si trochu zabulel, vždyť tam jsem zajel své první pódium. To nevím, co bych dělal v českém mančaftu, když jsem to takhle prožíval jako Polák. (úsměv) Nešlo si nevšimnout, že Kačka výrazně zhubla a toho se trochu bojím. Přijde mi, že to začíná být strašák u hodně holek a spousta si jich může říct, že mít výsledky znamená výrazně zhubnout a to nevím, jestli je správně a chtěl bych na to koukat… Když vezmu poslední dobou norský mančaft, jsou to samé malé vychrtlé holky.
Vy jste přijal nabídku na trénování polských mužů, jak vás to baví?
Když mi zavolali, říkal jsem jim, jestli si nedělají srandu. Druhý den jsem to začal trochu mírnit a zjišťovat, jak si to představují. Až se to upeklo a mně se potvrdilo, čeho jsem se bál, že trenéřina je hodně o čekání. Jako sportovec také dlouho trénujete a doufáte, že to vyjde, ale u trenéra je to ještě víc nehmatatelné. Hodně je to i povídání se závodníky. Dělal jsem si srandu, že jedou sprint tři minuty a já pak s nimi o tom musím půl dne mluvit.
Jak se domluvíte polsky?
Bardzo dobre! Spíš je to taková česko-polština. Když mi nerozumí, musím víc křičet. (úsměv) Většina je z pohraničí a rozumí, ale také se stalo, že jsem vedl poradu, něco říkal a pak se jednoho ptal, jestli rozuměl. A viděl jsem, že nerozumí vůbec… Občas přemýšlím, kdy s nimi můžu být až tak kamarád, a kdy je třeba je trochu setnout, aby fungovali. Ale myslím, že to funguje výborně a udělali jsme razantní pokrok.
Jaké máte v Polsku podmínky, když to srovnáte s Českem?
Když to srovnám s léty, kdy už jsem tu byl třeba jen já, myslím, že jsou na tom Poláci líp. Dostal jsem na jaře nabídku a jednání byla jasná, rychlý a konkrétní. Dostal jsem výčet, čeho by chtěli dosáhnout v prvním roce, co v druhém. Něco jsem korigoval, ale stačilo pár minut na domluvu. To jsou věci, které z českého svazu neznám. Když jsem se před rokem snažil kandidovat na sportovního ředitele, nedostal jsem ani výpis, co všechno by měl ředitel dělat, za co být zodpovědný… To je tady jasné, i když v některých věcech mají pořád trochu komunismus.
