Článek
Tomáš Bank, trenér Ondřeje Banka, s lyžemi svého bratra během přípravy ve Val Gardeně.
Ondřej Bank v Lake Louise.
„Jsem hodně unavený. Jezdíme už dva měsíce v kuse, přičemž doma jsem byl jediný den," vyprávěl Ondřej Bank. „Každý den vstával ve tři a koukal do stropu," popisoval Tomáš Bank, bratr závodníka a současně i trenér.
I proto v pátek vyrazil dopoledne na svah jen na necelé dvě hodiny. „Mohl bych zůstat ležet na pokoji, ale v sobotu bych se necítil dobře. Alespoň lehký trénink je potřeba," vyprávěl Ondřej Bank.
U kabinky dopravující závodníky na vrchol sjezdovky Ciampinoi, kterou zdolal třikrát, se tísnil s běžnými turisty. Žádné výhody. „I permanentky si standardně kupujeme. Třeba v Alta Badii za sto devadesát eur. Ale pisty jsou skvěle připravené," líčil Ondřej Bank.
Ze sjezdu měl respekt
V měřeném tréninku na sobotní sjezd se mu poměrně dařilo. „Nikdy jsem ve Val Gardeně nejel. Před prvním tréninkem jsem byl docela podělaný. Zdejší sjezd je hodně specifický. Kluci, kteří mají trať najetou, vědí co a jak, zatímco já jsem tápal. V minulosti jsem tady absolvoval jen jediný trénink, který jsem navíc nedojel. Bylo to těžké na psychiku," vypravoval Ondřej Bank.
Trať je protkána skoky. Prsty obou rukou by k jejich vyčíslení nestačily. „Člověk si připadá jako na centrifuze. Skoro půlku sjezdu je člověk ve vzduchu. Na olympijské trati v Soči jsou skoky rovněž, tak si je alespoň natrénuji. Zpočátku jsem si nebyl úplně jistý, ale lepšilo se to. V jednu chvíli jsem skočil a přemýšlel, jestli dopadnu až na rovinu a rozsekám se, nebo jestli vše vyjde," vykládal s úsměvem Ondřej Bank.
Myslet při boji s časem na opatrnou jízdu je však nepřípustné. „Naopak hrozí při takové konstelaci ještě větší nebezpečí," upozornil Tomáš Bank. „Většina skoků ve Val Gardeně je v zatáčkách. Jakmile chce člověk jet na pocit opatrně, jde dozadu, což je špatné. Je třeba být aktivní. Nejhorší je, že mi zdejší sjezd fakt baví. Před prvním tréninkem jsem vážně měl respekt. A když jsem přijel do cíle, byl jsem nadšený," culil se Ondřej Bank.
Rychlostní průměr přes stovku
„Člověk se tady naučí skákat za jedinou jízdu. Je zde pasáž se skokem, jemuž se říká camel. Když jsem ho jel poprvé, říkal jsem si v duchu, že jsem idiot. Průměrná rychlost je zde sto jedna kilometrů, profilem trať připomíná skikros," popisoval vlastní pocity rodák ze Zábřehu na Moravě.
Na svazích ve Val Gardeně si užívá pocitů celebrity. Na svazích jsou desítky turistů z Česka. „Každý den potkám minimálně padesát fanoušků. U startu jsem se každý den fotil s čtyřmi či pěti skupinkami českých lyžařů. Kolem šel Američan Bode Miller a neměl na kopci nikoho," smál se Ondřej Bank. Jižní Tyrolsko se mu dostalo pod kůži. „Je to tady ráj. Mám tu fakt skoro domácí prostředí," říkal Ondřej Bank. „Ve čtvrtek hlasatel hecoval české fanoušky, že ve středu byli slyšet mnohem více, aby se předvedli. Fakt neskutečné," popisoval Tomáš Bank.
V pátek stavěl trať pro trénink obřího slalomu. „Přijel jsem na kopec a nikdo neměl vrtačku," vyprávěl s úsměvem. Jeho bratr Ondřej se na svahu střídal s Chorvatem Ivicou Kosteličem (mistrem světa ve slalomu 2003 a stříbrným v téže disciplíně ze ZOH 2010), Švýcarem Carlem Jankou (vítězem obřího slalomu na ZOH 2010 a mistrem světa stejné disciplíny z roku 2009) či Italem Christofem Innerhoferem, který se chtěl rozehřát před bojem v super-G, stejně jako Američan Ted Ligety, který se mezi brankami hnal v péřové bundě amerického týmu.
Ondřej Bank si naopak mezi jízdami horní díly oblečení odložil a z kopce se spouštěl jen v reprezentační kombinéze. „Bylo mi vedro," vysvětloval při teplotě kolem nuly, která ve Val Gardeně v pátek panovala. Před polednem už mířil na hotel. Vyhnala jej únava i zvýšená frekvence soupeřů na tréninkovém svahu. „Skončila prohlídka trati super-G," vysvětloval Tomáš Bank, když jel jeho bratr šetřit síly pro další víkendové závody.
