Článek
Zrovna se po středečním druhém a posledním sjezdařském tréninku vyjížděl na rotopedu. „Co trénuju s Němci, jezdím na něm daleko víc a docela mi to sedí. Minutáž je různá, ale sedím na něm každý den, na regeneraci je to znát,“ pochvaloval si v rozhovoru pro Sport.cz 26letý sjezdař, který už se v sezoně blýskl 11. místem v Beaver Creeku. V pátek ho čeká super-G, v sobotu už věhlasný sjezd.
Startovat v Kitzbühelu jste měl už vloni, ale zastavilo vás zranění po pádu ve Wengenu.
To je pravda, ale věřím, že letos je ten správný čas, kdy jsem připravený nejlíp, jak jsem mohl být. Z těch klasik je Kitzbühel poslední sjezd, který mi chybí do sbírky, možná ještě Ga-Pa, ale to není v kalendáři Světového poháru tak často. Jak tu nebývala kombinace, tak nebyl tlak tu závodit a riskovat zranění, když priority jsem měl ve slalomu a kombinaci. Až vloni to byla první sezona, kdy jsem měl Kitzbühel v plánu.
Už máte za sebou dva tréninky. Šel jste do nich s velkým respektem?
Měl jsem ho před první prohlídkou trati, kdy jsem se připravoval, že to bude horší. Samozřejmě je sjezdovka prudká, ale není tak skákavá, to mě mile překvapilo. Do druhého tréninku už jsem šel víc naplno, některé části byly až moc přepálené, jak byla trať rozbitější. Chce to nahoře jet víc hlavou, tam je víceméně jedno, jestli jste o pár setin rychlejší nebo pomalejší, protože na Steilhangu se dá ztratit klidně sekunda. Ale ta trať mě baví, skoky nádherné, jen ta střední pasáž za Seidalmsprungem je pro mě horší, jak je tmavší a rozbitá, je hůř vidět.
Sjezd v Kitzbühelu přitahuje k obrazovkám i fanoušky, kteří jinak sjezdové lyžování tolik nesledují. Vybavíte si, jestli jste jako malý kluk hltal Hahnenkamm u televize?
Já jako malý dělal tolik sportů, že jsem se moc na televizi nedíval. Ale vzpomínám, že jsem koukal třeba na ten závod, kdy spadl Svindal (rok 2016), a viděl, jak ten závod dokáže být nebezpečný. I když se úprava sjezdovek od těch dob zase zlepšila. Tady se nahoře rozjedete, ale po Mausefalle je tam zatáčka o 180 stupňů, která vás trochu přibrzdí, tak to není tak šílené.
Před závodem jste si nakoukával videa a probíral jste trať s kolegy z německého týmu, s nímž se připravujete, nebo si to musí člověk zažít na vlastní kůži?
Musí si to projet sám, každý máme jinou stopu a pojetí, já jsem dynamičtější a víc zatáčím. Samozřejmě jsem na videa koukal, bavil se s trenéry, jakou lajnu tu jel třeba vloni Sarrazin. Ale stejně si to pak musíte vyzkoušet.
Právě Sarrazin skončil v Bormiu po těžkém pádu s hematomem pod lebeční kostí a musel na operaci hlavy, ve Wengenu letěl vrtulník pro dalšího Francouze Blaise Giezendannera a teď přichází další zrádný sjezd. Umí si sjezdaři nepouštět nebezpečí do hlavy?
To je ideální stav si to nepouštět do hlavy. Bohužel ve středu si v tréninku zranil koleno jeden ze čtyř německých kluků Jacob Schramm, nic příjemného. Bohužel to ke sjezdům patří, potřebujeme si absolutně věřit, že na to máme. Ale je těžké si to nepřipouštět, když vrtulník letí pro někoho blízkého, s kým jste třeba den před tím seděl u večeře.
Působí na vás Kitzbühel jako nejnáročnější sjezd na světě, nebo ve Wengenu při nejdelším sjezdu ve Světovém poháru ubývají síly rychleji?
Ve Wengenu už jsou v závěrečném esíčku síly pryč, jede se o půl minuty déle, i když je tam víc rovin. Tady musíte být prvních třicet sekund plně soustředěný a jet hlavou, pak je dvacet sekund placka a zbývá poslední minuta, která není jednoduchá, ale pořád je to jen minuta. V cíli jsem nebyl tak vyšťavený jako ve Wengenu.
Startovní číslo budete mít těsně nad třicítkou, během dne se má v Kitzbühelu postupně oteplovat. Bude hrát čas startu velkou roli?
Budu mít číslo kolem 33, k té třicítce mi ještě pár bodů chybí. Radši bych jel třeba s patnáctkou, spíš kvůli tomu, že sluníčko postupně odchází a za Hausbergkante už moc není vidět na rozbitou dráhu, což je to nejhorší, trať si s vámi dokáže dost pohrát. Ve středečním tréninku jsem jednu bránu moc neviděl.
Lyžar Jan Zabystřan ve Wengenu
Sjezd v Kitzbühelu je i společenskou událostí s množstvím celebrit. Je i péče o závodníky výjimečná?
Hotel máme hezký, ale těch pět saun stejně nevyužiju. (úsměv) Pokoje jsou větší, jídlo dobré, to je hlavní. Těším se na závod, i na trénink tu bylo víc fanoušků než jinde. Také se těším, že uvidím i Schwarzeneggera, který tu bývá snad každý rok. Ale po minulém týdnu ve Wengenu jsme na masy lidí zvyklí.
Ale to, že dorazí na závod ke sto tisícům diváků, stejně asi registrujete až po projetí cílem, ne?
Ve Wengenu jsem trochu diváky periferně vnímal i v zatáčce, i když při rychlosti 120 kilometrů za hodinu se stejně soustředíte na další bránu. Tady bývá dost lidí na startu i kolem Mausefalle, takže je slyšíte, ale pořádně je vnímáte opravdu až v cíli.
V neděli oslavíte své 27. narozeniny. Jaký dárek byste si v Kitzbühelu chtěl nadělit?
Nemám s ním závodní zkušenosti, je to těžký kopec, kde je dost míst, která si musím pohlídat. Ale když budu do třicítky, bude to pěkný dárek. Dál platí, že mým snem je dostat se do nejlepší pětadvacítky celkově, která postoupí do finále Světového poháru.
