Článek
Začala pro vás sezóna optimisticky?
Už pamatuju sezóny, které začaly optimističtěji.
Z Čechů jste byl nejvýše, povedly se vám i sobotní skoky v závodě družstev.
Ale spokojenost tam být nemůže, protože první skok jsem dneska totálně zkazil a třepal se, abych vůbec postoupil do druhého kola. Nakonec to vyšlo i v té větrné loterii. Ve druhém jsem měl trošku smůlu na podmínky, ale skok se mi docela sešel. Ještě to není to, co jsem předváděl v posledních trénincích před zimou.
Po druhém skoku jste dlouho zůstal na pozici pro průběžného lídra, příjemný zážitek?
Spíš jsem nečekal, že tady s těmi metry tam budu tak dlouho.
Budete hecovat českou jedničku Romana Koudelku, kterého jste porazil?
Ne, vůbec. Na hotelu se samozřejmě hecujeme, ale kdybychom se rvali o první desítku nebo pětku, bylo by to něco jiného.
Na čem se dá ještě pracovat?
Na sebekontrole. Mám trošku problém s nájezdovou pozicí, jsem v nájezdu tvrdší.
To se dá stihnout do příštího skokanského víkendu v Kuusamu?
Moc času nemám, domů dorazím v noci na pondělí, zajdu do fitka, v úterý si odpočinu a ve středu ráno zase letíme. Je čas na jeden možná dva lehké kondiční tréninky. Co mám zprávy, je v Kuusamu kolem minus šesti. Ale většinou, když tam přijedeme, skočí to do plusu.
Vy jste konec kariéry zvažoval už před dvěma lety, letos jste na něj myšlenky neměl?
Teď říkám, že dokud mě nezastřelí, nejlépe za letu, tak tady budu… Ale vážně, před dvěma lety jsem chtěl být víc doma a věnovat se rodině, jenže pak přišly nějaké změny, že jsem vlastně volný pták. Zaječí úmysly už nemám, Japonci Kasaiovi je třiačtyřicet, tak mám ještě spoustu času. Ten říkal, že bude skákat do padesáti, to asi nevydržím.
Přibývající léta na sobě necítíte?
To má asi každý sportovec trochu v letech, že je přetažený. Někdy něco bolí, ale máme kolem sebe tým lidí včetně fyzioterapeuta a maséra, který nás dává dohromady. Pravda, že tady pod okem mi vyrašila vráska, ale jsem v pohodě.
Cesta do reprezentačního výběru je pro vás složitější než dřív?
U nás je stěžejní Dukla. Když nedostanete smlouvu, je s vámi amen. A měl jsem roky, kdy jsem byl na hraně, ale Dukla mi ji nakonec vždycky nabídla.
Sedí vám rozdělení tréninkových skupin, kdy se připravujete s Michalem Doležalem?
Vynikající. S Dodem si sedíme, skákali jsme spolu, jsme stejně staří. Teď mě trénuje, já jsem závodník a musím poslouchat. Všechno mi zakazuje, jíst nemůžu… Děs.
Hodně vás hlídá?
Jako bývalý zkušený závodník dobře ví, co povolit a co ne. Je přísný, až mu říkám, že to trošku přehání, vždyť mě dřív do těch barů tahal a teď mi to chce zakazovat? Kde to jsme? (směje se)
