Článek
Co vám běželo hlavou, když jste musel skoro hodinu čekat, jestli zůstanete třetí?
Nejdřív jsem musel srovnat tělo i duši, děsně jsem se únavou klepal a byl rád, že to mám za sebou. Už bych neuběhl snad ani metr, ani nic netrefil. Za mnou navíc jelo ještě sto lidí a nic jistého nebylo, ale z trati přicházely jen dobré zprávy. Nikdo už neběžel ani nestřílel líp.
Nemrzí vás, že nebýt jedné chyby, bral jste jasně zlato?
Mám velikou radost, že mi to cinklo, a žádná kdyby neřeším. Z dvaceti ran jsem minul jenom jeden terč při první stojce, což u sebe považuju za moc dobrou střelbu. Před poslední zastávkou na střelnici jsem ani nervózní nebyl. Netušil jsem totiž přesně, jak si vedu, ale spadlo mi tam všechno a v posledním stoupání na mě volali, že jsem na dotek medaile.
Kdy vám definitivně došlo, že ji skutečně budete mít?
Když jsem si pak všimnul, že se v záběrech kamer objevuju čím dál častěji než dění na trati, dodávalo mi to optimismus, že by to opravdu mohlo vyjít.
Považujete světovou medaili za splnění snu?
Člověk má různé sny, ale většinou se je neodváží nahlas vyslovit. Já o tom taky nemluvil. Věřil jsem, že bych tady mohl udělat dobrý výsledek, ale jak říká Karel Gott, tohle jsem opravdu nečekal. Medaili bych rád věnoval za trpělivost se mnou rodičům i přítelkyni Renatě a kousek patří i trenéru Rybářovi, který mi pomohl dostat se v biatlonu až takhle nahoru.
Jak to oslavíte?
Nějakou malou oslavičku udělat musíme, ale nesmí se to přehnat. V pátek nás čekají štafety a v neděli ještě závod s hromadným startem, kde budou vedle mě startovat i Michal Šlesingr s Ondrou Moravcem, takže zkusíme prodat formu a zkusit ještě nějakou českou jízdu.
