Článek
Na závodech už se potkávají jen zřídka, Koukal si vybral cestu laufů, Bauer stále sbírá úspěchy ve Světovém poháru. A trochu odlišné cesty zvolili i pro své podnikatelské projekty. Zatímco Bauer založil pod názvem Bezva běžky komplexní projekt lyžařské školy, za kterým stojí, jeho kolega zase s manželkou Vandou organizuje Kempy Martina Koukala, které mají menší rozsah, ale zase s pravidelnou osobní účastí bývalého mistra světa.
Běžkařské školy spustili v podobný čas. „Ale já ho předběhl, tak z legrace dělal trochu naštvaného," vypráví Bauer, jenž dokonce podle svých slov navrhoval, že by se obě výrazné osobnosti českého běhu na lyžích pustili do akce společně.
„Bavili jsme se o tom, když se zmínil, že by chtěl mít své kempy. Nakonec jdeme každý po své linii, ale můžeme třeba něco společně podniknout do budoucna," připouští Bauer.
Vzájemné zkušenosti z podnikatelských začátků si předávají při občasných osobních setkání. „S Martinem se trochu míjíme, ale když jsme společně letěli do Muonia, pár slov o tom cestou padlo. Ale samozřejmě jsme konkurenti, tak si přece neřekneme všechno," směje se Bauer. „Já jeho činnost sleduju, on moji určitě taky," říká.
Z kempů jednou obživa?
Oba lyžaři si nedělají ambice, že jejich projekty rychle pomohou najít nové Bauery a Koukaly, kteří za pár let po nich zalepí díru v reprezentačních výběrech. „Rád bych vychoval nějaké nástupce, ale tohle je běh na dlouhou trať. Nejdříve musím vydělat a pak řešit výchovu talentů," věří Koukal, že by z kempů mohla být i jeho obživa.
„Kdybych měl sezónu jako minulou, tak mě žádný tým nezaplatí. Musel bych si závodění dotovat a to už v mém věku a s ohledem na zodpovědnost vůči rodině není dobré. Všechno krásné jednou končí a bude třeba se začít živit jinak," přemítá pětatřicetiletý Koukal.
O rok starší Bauer také nyní necílí na mladé talenty. „Zatím jdeme druhou stranou. Kurzy jsou placené a vyžadují nějaké finance. Cílová skupina je hlavně od patnácti let, ale pokud z toho budou mít ti dospělí zážitek, povedou k tomu i své děti," věří Bauer a tuší, že zatím na svém projektu nezbohatne.
„Teď je naplánovaný na dvě sezóny. Když budeme po roce na nule, každý, kdo rozjížděl nějaké podnikání, ví, že to je malý zázrak. Po těch dvou letech si vyhodnotíme, jak nás to baví a že to děláme s dobrými lidmi, nebo si řekneme, že to neumíme a někdo to dělá líp. Trh není tak velký, aby tu fungovalo třicet škol," uvědomuje si.
„Já bych to ani nenazýval podnikáním, spíš snahou dostat lidi na běžky a umožnit jim se dostat k informacím, které nemají. Hobbíci závodění hodně prožívají, ale často mají mezery v základech. Přečtou si časopis, kde nějaký PR manažer něco sesmolí a ono to neodpovídá realitě," vysvětluje Bauer.
