Článek
Čtvrtá sezóna vašeho týmu v seriálu Ski Classics je za vámi. Objektivně ji lze asi hodnotit jako nejúspěšnější, je to tak?
Z pozice ředitele to beru jako super sezónu. Samozřejmě, byly vrcholy, byly pády. Obecně jsem ale nadšený z toho, že jsme v pořadí týmů skončili na čtvrtém místě a do poslední chvíle byli ve hře o třetí místo. Druhé místo Katky Smutné je skvělé, Ilja Černousov splnil svoje cíle. A třeba únik Honzy Šraila na Vasově běhu, kdy byl 57 kilometrů v čele... Dostala se mi spousta ohlasů, že sledování závodu bylo hned o něčem jiném. I když bylo jasné, že až do cíle to nemůže Honza vydržet. Taky mě hodně potěšilo, že jsme jako tým, profesionálové i hobíci, premiérově pokořili metu 15 000 závodních kilometrů a navýšili jsme tak náš příspěvek pro sdružení End Duchene, které pečuje o děti trpící svalovou dystrofií.
Pak je tu ovšem ještě pohled na sezónu na sebe sama z pozice závodícího ředitele. A tam už tolik s výkony spokojený nejsem. S rapidním úbytkem tréninku i motivace jsem ale asi nic lepšího čekat nemohl. Hlavní starostí je zabezpečit komfort mých závodníků.
To se vám podařilo i přesto, že jste těsně před startem sezóny přišel z důvodu změny vlastnické struktury o generálního partnera. Byl to krizový moment?
Byli jsme v situaci, kdy nám vypadlo poměrně hodně peněz, protože titulární partner samozřejmě přispívá do rozpočtu největší částkou. Že k tomu možná dojde, jsme ale věděli už od jara a chtě nechtě jsme s tou možnost museli pracovat. Současně rozpočet sezónu od sezóny roste a v momentě odstoupení generálního partnera jsme už měli sehnané peníze na úrovni předešlého roku. Na podzim se mi pak podařilo přivést ještě dva velké partnery, takže sezóna neskončila průšvihem a nehrozilo, že bychom skončili v nějakém mínusu.
Je tajemstvím, s jakým rozpočtem pracujete?
Blížíme se k pěti miliónům korun. Optimálně bych ale chtěl rozpočet ještě o něco navýšit. Jak jsem říkal, stále rosteme a mojí vizí je, aby některé věci fungovaly ještě lépe než doposud.
Jak moc se liší vaše finanční možnosti od elitních severských týmů?
Je to diametrální rozdíl. Loni po deseti letech skončil tým Thomase Alsgaarda LeasePlan Go a z nějakých zdrojů jsem se dozvěděl, kolik mu do týmu posílala jen samotná společnost LeasePlan jako hlavní sponzor. Když jsem to přepočetl na náš rozpočet, tak mi vyšlo, že bychom z toho jednoho ročního příspěvku žili pět let. Ale to je zkrátka elitní norský tým, který byl navíc rozkročený mezi Světovým pohárem a seriálem dálkových běhů.
Podle očekávání byla hlavní tváří vašeho týmu Kateřina Smutná, která vás před letošní sezónou posílila. V celkovém pořadí Ski Classics obhájila druhé místo, narozdíl od loňska ale nedosáhla na dílčí prvenství. Mrzí vás to?
Kdybych to bral čistě z pohledu výsledků, tak ty měla loni Katka lepší - vyhrála sedm závodů. Letos si to s Britou (Johanssonovou-Norgrenovou) vyměnily, nemyslím si ale, že by Katka výkonnostně padla. Brita totiž letos jezdila naprosto fenomenálně a musíme to brát s pokorou. Navíc bylo jasně patrné, jak se konkurence u holek zostřila. Když měla Katka slabší den - a měla ho dvakrát - tak byla šestá. Loni, když to bylo hodně špatné, tak byla třetí.
Pojďme se bavit o budoucnosti. Už máte jasno, jestli dojde v týmu ke změnám?
Mám jasnou vizi. Chtěl bych, aby tým pokračoval ve složení, s kterým jsem byl letos spokojený. Mám ze strany závodníků pozitivní zpětnou vazbu, ale zatím není nic podepsaného. Vedle toho mám různé nápady z hlediska materiálového zabezpečení po vzoru cyklistiky, ale k jejich realizaci ještě musím najít partnera.
Nelákáte bývalého reprezentačního kolegu Martina Jakše, který trochu překvapivě ukončil po úspěšné olympijské sezóně kariéru?
To bylo překvapení i pro mě. Martin s námi byl loni na dvou závodech a s 11. a 16. místem jsem bylo moc spokojený. Teď ale o angažmá nejednáme. Myslím, že Martin neuzavřel závodní kapitolu s tím, že si ji bude snažit někde prodlužovat.
A vaše závodní kariéra? Bude pokračovat v letošním modelu?
Aktuálně se všechno odvíjí od toho, jak dopadne má snaha zapojit se do lyžařského hnutí...
Usilujete o funkci v lyžařském svazu? To je novinka!
Ucházím se o funkci sportovního ředitele běžeckého úseku. Současnému sportovnímu řediteli končí smlouva, běžecký úsek bude muset rozhodnout o obsazení této pozice a i já bych měl dostat šanci představit svou vizi, jak by mělo běžecké lyžování fungovat. Bude na radě úseku, koho do funkce vybere. Já do toho jdu s tím, že jsem si na svaz občas stěžoval a chtěl bych zkusit dělat to trochu jinak. Je mi jasné, že tak trochu strkám hlavu do průšvihu, svaz je kolos a jednat s tou spoustou protichůdných názorů... Vím, že riskuji své jméno, že má celá ta věc spoustu plusů i mínusů. Ale zatím jsem šanci něco změnit neměl. A chtěl bych to zkusit.
