Banka nahlodal Jágr i těhotná partnerka: Nebude trapné končit už v pětatřiceti?

Byl jsem na magnetické rezonanci a bylo jasné, že sezóna pro mě skončila. Myslel jsem, že zdroj bolesti je dlouhodobě poraněný meniskus, ale (fyzioterapeut) Pavel Kolář mi řekl, že mám prokrvácenou kost v koleni pod chrupavkou. Říkal, že si mám dát měsíc klid a když jsme se pak bavili obecně, bylo mi řečeno, že koleno není v úplně dobrém stavu. Tak mi nějak do sebe zapadalo, že bych měl skončit.

Přesně tak. Měl jsem tam plastiku, plus se kolenem dávaly hřeby, když jsem měl zlomenou nohu, čímž také trpělo. Pravé koleno mám v pohodě, ale levé toho odneslo dost včetně loňského pádu. Chrupavka se může odlepit a způsobit ještě větší problémy, těžko se to operuje. Je čas…

V pátek jsem byl fakt rozhodnutý, pak vstanu a vidím, že Jágr dal ve 44 letech dva góly. To jsem si říkal, že budu vypadat trapně, když budu končit v pětatřiceti. (úsměv) Pak jsem se bavil se ženou, že nevím, jak to oznámit, a ona říkala, ať tedy klidně jezdím dál… Ale ne, byl jsem rozhodnutý skončit po sezóně. Ta nedopadla tak, jak jsem si představoval, pořád jsem řešil zdravotní potíže. Mám pocit nedodělané práce, ale tak to prostě je.

To si samozřejmě nechávám, ale spíš kvůli té mé povaze. Zdraví máme jen jedno, pro mě je zásadní, abych mohl lyžovat i po kariéře. V neděli to na mě trochu dolehlo, končí něco, co bylo součástí mého života. Ale přítelkyně je těhotná, čekáme druhé dítě, všechno šlo tím směrem. Nepočítal jsem, že letos skončím dřív, ale teď se těším na život po lyžování.

Doufám, že co nejvíce rozmanitý. Teď si budu užívat rodinný život, ale potřebuju nějaký cíl a výzvu, jakou pro mě bylo lyžování. Určitě se budu věnovat své firmě Vagus, což jsem doteď bral spíš jako zábavu. Ale mám v hlavě hrozně moc věcí, jak jsem kariéru končil v šestnácti, osmnácti i pětadvaceti a vymýšlel, co budu dělat.

Bilancování moc nemám rád a na výsledky tolik nedám. Ale vybaví se mi chvíle při obřím slalomu v Soči po prvním kole (Bank byl průběžně druhý - pozn. red.). Volal jsem domů po těch dvou letech nemocí a zranění a to bylo asi nejvíc, co jsem zažil.