Článek
Jak jste snášel dlouhý přesun z Ameriky?
Díky pojišťovně jsem letěl businessem, tak to bylo docela dobré, celou dobu jsem spal. Robin (servisman Kasper) mě hlídal, jestli nespím moc tvrdě. Na to, co se dělo posledních pár dnů, se cítím docela dobře.
I lékaři byli překvapeni, jak rychle se vaše rány hojí.
Všichni říkají, že vypadám líp a líp, což nevím, jestli mám brát vážně. Naštěstí jsem nevnímal nejhorší část, kdy jsem byl v bezvědomí, a od té doby se cítím dobře. Hned jsem věděl, co je za datum, což normálně ani nevím, to bylo podezřelé. Asi se mi rozsvítilo. (směje se)
Záhy jste na sociálních sítích zveřejňoval různé legrácky. Humor vám pomáhal?
Ten je nejlepší. Já byl rád, že vnímání a myšlení bylo normální, s hlavou to není sranda. Ještě mě čeká vyšetření na Homolce, protože to nechceme podcenit, a snad dobře dopadne. Ostatní oděrky, vyvrknutej kotník a zlomená kůstka tolik nevadí. Jsem rád, že mě nebolí za krkem ani záda, což je zázrak, protože už nejsem nejmladší a nejohebnější.
Jak reagovali vaši nejbližší, když jste se s nimi po zranění poprvé spojil?
Když jsem mluvil s přítelkyní, ležel jsem v posteli a byla tam ze začátku tma. Pak jsem rozsvítil, uviděla mě a začala bulet. A synovi je vcelku jedno, jak vypadám, pokud nedělám žádné opičky. Teď jsem rád, že se všichni potkáme a budeme spolu.
Měl jste chuť se na svůj pád podívat a zjistit, kde byla jeho příčina?
Podíval jsem se na ten začátek, na první fázi. Zkoušel jsem to rozebrat, ale ta potlučená kebule extra nemyslí. Potkalo se strašně věcí dohromady, je lepší počkat a nedělat teď závěry. Zbytek pádu jsem zatím neviděl, nerad se dívám ani na pády ostatních, to mi přijde úchylný.
Zahřálo vás, jakou podporu jste měl od ostatních lyžařů? I Rakušan Marcel Hirscher vás hledal v nemocnici po svém zlatu v kombinaci, které získal i díky vašemu pádu.
Ono se to hodně probíralo v novinách, že jsem mu daroval titul, ale tak to není. Já spadl, on dojel a hotovo. Je to jeden z nejlepších lyžařů všech dob.
Po sedmém místě ve sjezdu jste říkal, jak jste po sérii zranění na úspěšné vlně.
Už po Kitzbühelu jsem měl rozhovory a v duchu si říkal, že se mi povedlo předělat svůj lyžařský osud. Byl nějak napsanej, já ho přemazal a napsal si novej. A říkal si: „To nemůžeš nikde říct nahlas, protože se pak vysekáš a zabiješ se.“ Teď už mi to zase můj osud připomíná, má to ty charakteristické znaky. (úsměv) Ale pořád ty poslední dvě sezóny jsou pro mě sen, ve který jsem věřil, když jsem byl zraněný a nemocný, jenom já. Ty zážitky mám krásné i díky lidem kolem mě a já jsem strašně rád, že si to teď pamatuju a můžu to vyhodnotit.
Jak teď vidíte svoji lyžařskou budoucnost? Tato sezóna pro vás asi skončila…
Ta už nemá smysl, ale teď to není téma. Nyní je důležité vědět, že se s mozkem nic moc nestalo, nemělo by to mít následky a pak se bude řešit lyžování a další věci.
Do kdy chcete mít jasno?
Nechci to uspěchat, ale nemůžeme moc dlouho čekat, hodně záleží na týmu. Sejdeme se, řekneme si, jestli tam je motivace a výzvy, nebo je pro mě lepší být doma s rodinou a užívat si, což je samozřejmě taky zajímavá věc.
