Článek
„Dokončila jsem závod a přitom jsem měla jen šest měsíců na přípravu," bědovala pětatřicetiletá Vanessa Mae, která reprezentovala Thajsko, z něhož pochází její otec. Dokonce na start nastoupila pod jeho příjmením Vanakorn.
Podmínky úterního závodu jí příliš situaci neulehčily. Od rána lilo, postupně se k dešti přidával sníh. „Málem jsem třikrát spadla. A přiznávám, měla jsem obavy, abych se mezi brankami neztratila. Už po druhém obloučku jsem nevěděla, jestli jedu správně. Ale dokázala jsem dojet. Šlo o vzrušující zážitek," vyprávěla v cíli, kde si užívala snad ještě větší pozornosti než vítězná Tina Mazeová ze Slovinska. Nechyběl aplaus.
V konečném pořadí jí připadla sedmašedesátá pozice. „Neměla jsem prakticky žádné závodní zkušenosti, o tréninku nemluvě. Tudíž i přes velký odstup musím říct, že jsem měla skutečný pocit rychlosti," smála se a odmítla, že by ji brzdily obavy o zranění rukou. „K čemu by mi bylo, kdybych ani trošku neriskovala. Člověk si musí užít trošku adrenalinu," říkala.
Ač je to k nevíře, se startovním číslem 87 v devadesátičlenném startovním poli porazila všechny české závodnice. Šárka Strachová, Kateřina Pauláthová ani Martina Dubovská totiž první kolo nedokončily. „Od rána lilo a trať vypadala jako při závodě na konci dubna. Holky v cíli se smály, že si musely během jízdy brýle skoro otírat," posteskla si nad těžkými podmínkami Strachová, která bude v pátek při slalomu obhajovat bronz z ve Vancouveru.
