Článek
Kariéra sourozenecké dvojice stoupala strmě vzhůru, až nezvykle v kategorii tanečních párů, kterou pro obvyklý pozvolný postup Filip s nadsázkou přirovnával k frontě na banány.
Minulou zimu nachystali na své základně v italské Egně silně emotivní volnou jízdu věnovanou jejich zesnulému otci s touhou zaútočit třeba už i na evropské stupně vítězů. „Ale nakonec jsme byli rádi, když po posledním závodě byla ta šílená sezona za námi. I když jsme ten volný tanec měli rádi, bylo důležité vše uzavřít a začít znovu,“ popisuje Natálie.
S odstupem pár dnů si se svým trenérským týmem sedli na mítinku. „Prošli jsme si sezonu, kde co nešlo hladce z obou stran. Cítili jsme, že potřebujeme změnu, nějaký čerstvý vzduch,“ vysvětluje Taschler.
A tak přišla obměna trenérského týmu i stylu přípravy. Italský expert Matteo Zanni, kolem něhož vyrostla v Egně už velmi početná akademie, zůstal, ale sourozenci angažovali nového italského trenéra na kondiční přípravu, mentální kouče z Česka… „Větší důraz klademe na regeneraci,“ přidává 22letá Taschlerová. „A s Matteem jsme změnili typ tréninku. I proto, abychom byli připraveni už na první závody,“ doplňuje její o tři roky starší bratr.
To se, zdá se, povedlo. Po úvodním startu v Oberstdorfu ještě jízdy upravili tak, aby měly u rozhodčích co nejlepší ohlas, a na Memoriálu Denise Tena v kazašské Astaně už v kvalitní konkurenci dokázali zvítězit.
„Upravovali jsme rytmický tanec, kde většinou bývaly i pomalejší části, ale ISU (mezinárodní federace) chce, aby se pořád tancovalo,“ líčí Filip. Také jim dá trsání na hity někdejší královny disco hudby Donny Summer pořádně zabrat.
„Zrovna jsme ho jeli v tréninku a Naty po něm říkala, že to je jak sprint od začátku do konce. Je v tom tempu ještě náročnější si ohlídat všechny detaily, všichni s tím bojují,“ vypozoroval.
Volným tancem je provází hudba amerického skladatele Richarda Halla známého po celém světě pod pseudonymem Moby. S nápadem přišel kouč Zanni. „On ví, jaká hudba by komu mohla sedět, ale je to týmová práce. Obdivuju, kolik hudby musí naposlouchat, jak těch párů už má spoustu, já bych se z toho zbláznil,“ usmívá se Taschler.
„Mobyho jsme samozřejmě znali, ta ústřední píseň Porcelain se používá i v reklamách. Ale pak jsme na Spotify našli spoustu skladeb, co se hodí na led,“ popisuje proces výběru.
„Oba nás zaujalo, že jsou i v ambientním stylu do meditace, tak jsme se dlouho nerozhodovali. Navíc je to originální, v tancích ani v sólu na Mobyho myslím nikdo nejezdil,“ říká o programu, který ladili s uznávaným choreografem Pasqualem Camerlengem.
Po předloňském programu s tématem ochrany přírody a loňském věnovaném otci se snaží svým tancem vyprávět zase jiný příběh. „Je o snění. Jak každý člověk sní o něčem jiném,“ líčí Filip.
Také Taschlerovi mají své sny. „Zvládnout sezonu ve zdraví, to je hlavní,“ ví s loňskou zkušeností. „A neustále se posouvat, rádi bychom letos zaútočili na evropské pódium, i když konkurence je velká,“ přiznává tanečník. Předminulou sezonu skončili v Evropě šestí, letos sedmí. V nové sezoně bude kontinentální elitu vítat v lednu litevský Kaunas.
A o dva měsíce později v Bostonu budou ve hře vedle světových medailí i místenky pro olympiádu v Miláně, rodném městě kouče Zanniho. „Samozřejmě víme, o co se pojede. Ale dříve bychom to asi řešívali víc, teď se spíš snažíme po krůčcích zlepšovat než myslet na to, co se stane v budoucnu. A do Bostonu se těšíme, ještě jsme tam nebyli,“ hlásí Natálie.
Premiéru si odbydou i v kanadském Halifaxu, kde pro ně příští týden začne seriál Grand Prix. „Máme tam po závodě den volna, tak už jsem si hledala kavárny, kde mají nejlepší mačču. Kafe jsem vyřadila, ale mačču musím,“ těší se na japonský čaj. „A také jsem koukala, kde jsou nějaká hezká místa, vezmu si různé outfity na fotky. Takové typicky holčičí věci,“ usmívá se.
