Článek
Však příští zimu se pojede světový šampionát v Praze, jejich rodné zemi. A zabruslit si v největší české hale, kde zatím byli jen na krasobruslařských show jako Jen počkej zajíci a Doba ledová? To je obrovské lákadlo. Ještě předtím bude olympijské hry hostit Itálie, která je už čtvrtým rokem jejich druhým domovem.
Mají dostatek motivace si vybojovat v právě startující sezoně účast na akcích, na něž by jistě jednou vzpomínali i v krasobruslařském důchodu.
„Teď ale o kvalifikaci nepřemýšlíme, neberu to, že by tahle sezona byla důležitější,“ zakroutí hlavou 18letá Kateřina. „Tím, že by náš výsledek z minulé sezony stačil, nemáme proč být nervózní. A zase jsme o něco zkušenější a řekl bych i chytřejší,“ doplňuje z jejich italského bytu o tři roky starší bratr.
Na březnovém světovém šampionátu v Montrealu brali 13. místo, které spolu s 15. příčkou Natálie a Filipa Taschlerových těsně stačilo na kýžený součet 28, díky němuž můžou na následující MS dva páry z jedné země. V současných českých reáliích se tedy obě sourozenecké dvojice připravují ve skupině Mattea Zanniho v italské Egně.
O místenky se bude bojovat až za více než pět měsíců v Bostonu, ale rovněž v USA jim odstartuje vrcholná sezona už příští týden Americkou bruslí v texaském Allenu, tedy na místě, kde před rokem prakticky zahájili svoji dospělou kariéru debutem v Grand Prix.
Kateřina a Daniel Mrázkovi, bývalí juniorští mistři světa na archivním snímku.
„Co si vybavím? Jak jsme nevěděli, co čekat, a pak úplně nebyli nadšeni z výsledku. A taky, že to je jeden velký obchoďák,“ směje se Mrázková při vzpomínce, jak s Natalií Taschlerovou braly po trénincích na předměstí Dallasu přilehlé obchody útokem.
„Lepší než se válet celý den na pokoji. A náš mladší brácha už si teď objednal nějaké dobroty, které se v Česku sehnat nedají,“ hlásí. Druhý závod v Grand Prix jim byl přidělen hned o dva týdny později ve francouzském Angers. „Já bych se chtěla jednou podívat do Japonska. Tak snad ještě pár let bruslit budeme a vyjde to,“ zasní se Mrázková.
Vstup do sezony už mají za sebou. V kazašské Astaně, kde Taschlerovi zvítězili, skončili Mrázkovi čtvrtí. „Oba programy jsou na dobré cestě, ale víme, že je před námi ještě dost práce,“ věří Daniel v postupný progres směrem k mistrovství světa. V přípravě ho přibrzdila pauza kvůli bolavému koleni, časově náročnější byl i výběr hudby pro rytmický tanec.
Ten má být letos na hudbu 50. až 70. let a Mrázkovi sáhli po králi rokenrolu. Už si nachystali nahrávku s písněmi Elvise Presleyho, přišli za koučem Zannim, ale ten jejich nadšení rychle zpražil. „Byli jsme přesvědčeni, že by nám ten styl seděl víc, ale Matteo pro nás nechtěl žádnou jinou hudbu než disco,“ vysvětluje Kateřina.
„Tvrdil, že na něj pojedou všichni, bude lepší pro diváky,“ doplňuje její sourozenec. A tak bruslili na hity Bee Gees, tři týdny v červenci svůj program chystali. Ale pak, jak je mezi krasobruslaři zvykem, dorazili rozhodčí chystaný tanec zhlédnout. „A měli k němu výhrady. Tak Matteo řekl, že ho změníme,“ popisuje Mrázková. Přišlo období nového hledání.
Až padla volba na Beatles, a tak se v jejich programu střídají písně Love Me Do, Help!, Yellow Submarine či She Loves You. „Hrozně nás baví, začátek je hodně taneční, v tom se vyžíváme, druhá půlka se Žlutou ponorkou už je až takové divadlo,“ charakterizuje Daniel.
U volného tance byla cesta k programu přímočařejší. „Matteo přišel, pustil nám tu hudbu, jestli se nám líbí, a nám se líbila,“ popisuje Mrázková motiv od americko-anglických autorů Kerryho Muzzeye a Andrewa Skeeta, který střídá předloňský soundtrack Muže se železnou maskou a loňskou klasiku v podobě Labutího jezera.
„Víme, že by nám sedělo třeba tango, na Carmen možná jednou dojde. Ale chtěli jsme každý rok něco trochu jiného, abychom se nezacyklili v jednom žánru. Navíc na tuhle hudbu, co víme, zatím nikdo nejezdil, tak bude originální. A třeba někoho inspirujeme my, a až ji u někoho uslyšíme, budeme tušit, od koho to má,“ usmívá se Mrázek.
Za závody i maturitou
V mezinárodní skupině se sídlem v jihotyrolské Egně už patří ke služebně nejstarším. „Přišli jsme sem v roce 2021, kdy tu s Matteem byli jen Taschlerovi. Pak lidí přibývalo. Teď když trenér pošle rozvrh, je tam občas jiné jméno, pak už tam zase není,“ popisují fluktuaci párů, kterých je teď ve skupině okolo deseti.
Z Itálie vyrážejí nejen za závody, ale i za školními povinnostmi, byť je většinou zvládají na dálku. „Ale maturita online ještě nejde,“ usměje se Mrázková. „Písemné jsou někdy okolo mistrovství světa, už se učím teď. Nejnáročnější bude asi matika,“ tuší. Pak by ráda následovala svého bratra ve studiu na olomoucké fakultě tělesné kultury.
