Článek
Můžou se pochválit. „Plánování máme za jedna,“ usmívá se 31letá Zuzana Paulová. Přesně takhle si totiž s manželem měsíce a roky po olympijském vystoupení načrtli. „Měli jsme ideální plán rychle po Pekingu otěhotnět, dát si pauzu dva roky, které nejsou důležité pro sběr olympijských bodů, a pak se vrátit,“ líčila.
Letošní světový šampionát, který v dubnu hostí Östersund, už z olympijského pohledu důležitý je. A hodně. „Stěžejní šampionáty jsou letos a příští rok. Potřebovali bychom teď být v top ten, abychom pak mohli skončit v součtu obou šampionátů do sedmého místa,“ popisuje o čtyři roky starší Paul.
Osmé místo mají jisté domácí Italové, o poslední dvě účastnické pozice se bude hrát v prosinci příštího roku kvalifikační turnaj.
Ve skutečnosti pauza Paulových od curlingu dva roky dlouhá nebyla. Nastávající maminka trénovala a závodila až do šestého měsíce těhotenství a dva měsíce po porodu už opět hrála turnaj. Jenže první týdny byly spíše ve znamení hledání ideálního sportovně-rodinného režimu.
„Největší problém je sehnat hlídání v čase, kdy potřebujeme, abychom mohli být na ledě oba. Netrénujeme společně tolik jako dřív, víc tréninků je teď individuálních nebo s mužskými a ženskými týmy,“ popisuje Paul. Úplně ideální stav to není.
„Chtělo by to víc společných tréninků. Před olympiádou jsme byli na ledě dvakrát denně. Teď je trénink stále hodně důležitý, ale největší priorita je samozřejmě rodina. Museli jsme najít balanc,“ přiznává Paulová.
Syna občas berou na tréninky s sebou. „Ale k ledu moc ne, ta zima by mu úplně nesvědčila, spíš kouká nahoře z hlediště,“ říká Paul. „Běhá s košťátkem a nafukovacím kamenem a je spokojený,“ doplňuje manželka, že základy jejich sportu si malý Matěj osvojí velmi brzy.
Na turnaje cestují jako celá rodina i s hlídáním. „Matěj pojede s námi i na mistrovství světa, protože bez něj bychom nepřežili. On bez nás možná jo, ale my bez něj ne,“ usmívá se Paul.
Curleři Zuzana a Tomáš Paulovi se chystají na mistrovství světa.
Závodní pauzy ve smíšených dvojicích využil minulou zimu k přípravě a turnajům v mužském týmu, což mu pomohlo získat jiný náhled na hru. „Říkali jsme si už po olympiádě, že nám trochu chybí jiný styl hry. Při smíšených dvojicích se hraje hodně kamenů na střed a nám chyběly trochu jiné typy hraní kamenů, jaké jsou ve čtyřkovém curlingu,“ vysvětluje.
Navíc hrál v pozici skipa, tedy klíčového hráče sestavy, na němž pak leží odpovědnost za poslední kameny. „Posbíral jsem nějaké zkušenosti, jak se popasovat s větším tlakem, a pomohlo mi to pochopit, v jaké situaci je Zuzka, když hází poslední kameny,“ líčí.
Stres na ledě se totiž ani s narozením syna nezměnil. „Všichni říkali, že se člověk po porodu vyklidní, ale já se moc nevyklidnila. Možná z dlouhodobějšího pohledu, ale poslední kámen prožívám pořád hodně,“ přiznává Paulová. „Prohra mrzí pořád stejně, to se nezměnilo,“ přitakává její manžel.
