Článek
Narodila se ve Stockholmu, když její tatínek má švédské kořeny, do tří let ve Skandinávii žila. Po rozvodu rodičů se s maminkou přesunula na Slovensko, kde se věnovala devět let tanci. Pak ji uhranul fotbal, konkrétně brankářský post. A dotáhla to až do reprezentace.
„Jen jsem byla prý příliš sebevědomá, dělala jsem kličky i v šestnáctce, a i když jsem z nich nikdy nedostala gól, trenérovi se to nelíbilo a přestal mě do reprezentace zvát,“ vypráví. Rázem tak přišla o motivaci na sobě pracovat jako fotbalistka.
Slovensko zrovna shánělo brzdařku, s níž by pilotka mohla objet závody Evropského poháru. A v recepci fitcentra, kde si Tajcnárová přivydělávala, ji s touhle nezvyklou nabídkou oslovil jeden bývalý bobista. Mladá dívka se výzvy nebála a vyrazila do Lotyšska na jednu z nejtěžších evropských drah.
Co na tom, že s 50 kilogramy (ideální je kolem 77 kg) bobistku ani nepřipomínala. „Po první jízdě jsem se rozbrečela, na co jsem se to dala, že tohle nechci dělat. Nebyla jsem zvyklá na rychlost, velké přetížení a omlátila jsem si hlavu, jak jsem ani nevěděla, jak se držet,“ líčila.
„Ale byla jsem daleko od domova, všechno bylo zaplacené, tak jsem se překonala,“ vybavuje si. Postupně si adrenalin oblíbila a zlom nastal, když poprvé do bobu usedla jako pilotka. „To je úplně jiný pocit, který jsem si zamilovala,“ přiznává. K tomu vize startu na olympiádě v Cortině (byť bobové soutěže budou zřejmě v jiné zemi) v ní zažehla další vášeň.
Jenže si nevybrala levný sport a na Slovensku se jí podpory nedostávalo. „Vydání pilotní licence podmínil svaz koupením vlastního bobu, a když jsem si ho koupila, musela jsem podepsat papír, že se vzdávám veškeré podpory od svazu,“ popisuje.
Zařízený monobob, v němž ženy závodí, vyšel na 39 000 eur, tedy částku blížící se milionu korun… „Mamka udělala velkou oběť, vzala si úvěr, jinak bych sezonu ani nemohla začít,“ je vděčná. „Navíc mi na každém výjezdu pomáhali kluci z českého týmu, cítila jsem tam větší podporu než od slovenského svazu,“ přiznává.
@patricia.tajcnar Odpovedanie používateľovi @Lukáš
♬ Lady - Hear Me Tonight - Modjo
A tak bylo čím dál jasnější, že ve slovenských barvách by dál svůj oblíbený sport provozovat nemohla. Co rodné Švédsko? „Byla to varianta, ale tam není žádná základna, mají jen sáňkaře a skeletonisty,“ líčí. To v Česku počet bobistů naopak roste, navíc odsud pochází Tajcnárové babička. „Odmala jsem v Praze byla často, brácha tu i teď studuje,“ vysvětluje.
Ne všichni brali její krok s pochopením. „Pěkné výsledky jsi měla díky Slovensku, už se nevracej, nechceme tě tu,“ třeba si přečetla na sociálních sítích. „Reakcí jsem se bála, ale spíš mě klepali po ramenou, že jsem udělala dobře a chápou mě. I na sociálních sítích bylo tak 95 procent komentářů pozitivních, ale já reagovala ze srandy i na ty negativní,“ popisuje.
A tak se přidala do početné a ryze mužské české skupiny. „Kluci jsou zlatí,“ chválí je. „Jasně, někdy to není lehké, když jsem jediné děvče mezi dvaceti testosteroňáky, ale moc mi pomáhají,“ směje se.
Ostatně mužská síla se hodí už jen při přenášení bobu. „Vždycky se snažím na všechny kolem usmívat, aby mi pomohli, je třeba mít dobré vztahy,“ vypráví s úsměvem.
Česko nyní nemá místo ve Světovém poháru, a tak začne v Evropském poháru s vrcholem sezony na mistrovství světa juniorů (u bobistů je tato kategorie až do 26 let). Jak v monobobu, tak ve dvojbobu, kde má k dispozici dvě brzdařky včetně bývalé reprezentační překážkářky Lucie Čuda Koudelové.
A fanoušci budou momenty nejen z jejího závodního života sledovat i na sociálních sítích, však třeba na TikToku má Tajcnárová přes 27 000 followerů.
„Začala jsem se sítěmi, abych získala sponzory. Pomohlo mi už jen to, když jsem dostala zdarma tyčinky, plechovky Red Bullu nebo nějaké oblečení. Na střední jsem navíc studovala sportovní management a také mě baví, když můžu lidem popisovat náš sport, kde a jak se trénuje,“ popisuje, jak postupně narůstala její popularita.