Cukrovka vždy překvapí, ale výmluvy na ni nesnáším. Život a sport s nechtěným společníkem

O diabetu hovoří otevřeně, popisuje všechny jeho nástrahy. „Je to hodně osobní. Ale řekla jsem si, že kdybych sama věděla o víc sportovcích, kteří mají cukrovku, bylo by to lehčí. Takže takhle můžu aspoň někomu pomoct,“ popisuje svoji motivaci.

A už pomohla, její rady si pochvalovala například biatlonistka Tereza Jandová, když letos vyhrála universiádu. „Nejsem doktorka, abych mohla odborně radit. Ale vím, co u mě fungovalo a nefungovalo a na co jsem si musela dávat bacha,“ vypočítává skeletonistka.

I kdyby svůj příběh nechtěla zveřejnit, cukrovka se špatně skrývá. „Máte senzory, pumpy, pícháte si inzulin. Dřív nebo později to lidé zjistí,“ ví Fernstädtová.

Výbavu diabetiků s sebou nosí od loňského ledna. Olympiáda za dveřmi, chystala se na závody ve Svatém Mořici a viděla, že její tělo reaguje úplně jinak, než byla zvyklá.

„Vypila jsem šest litrů vody a furt měla žízeň. Měla jsem hlad a i po jen trošku těžší rozcvičce jsem dostávala křeče,“ popisuje příznaky. „A hlavně jsem vždycky byla dobrá v tom, že když mi trenér řekl, kde jsem udělala chybu, už jsem ji neopakovala. A teď jsem klidně tu samou zopakovala desetkrát. Prostě mě svaly neposlouchaly,“ vybavuje si.

Vyšetření odhalila, co její potíže způsobuje, ale to jí rozhodně neulevilo. „Mohl by mi chybět nějaký vitamín, dostala bych suplementy a za pár měsíců by to bylo v pohodě. To by byla úleva. Cukrovka rozhodně ne,“ přiznává.

Zvlášť ne deset dnů před olympiádou, přičemž tři strávila v nemocnici… Jet, či nejet do Číny? „Doktoři nebyli úplně přesvědčeni, že to je dobrý nápad. Jen jedna doktorka řekla, že budeme pořád v kontaktu, všichni kolem dostali nějakou edukaci a letěla jsem,“ vzpomíná.

Sedmé místo bylo zejména s ohledem na okolnosti skvělým výsledkem. A hodně emotivním. Pořád byla ale teprve na začátku své sportovní cesty s cukrovkou.

Co vlastně způsobilo, že až po čtvrt století života se u ní naplno projevila? Roli hrála dědičnost. „Říká se, že z otce na dceru je pravděpodobnost vyšší. A říkali, že je pak otázkou času, co a kdy ji vyvolá, a u mě ji vyvolalo nejspíš očkování na covid,“ líčí. Vakcína byla faktickou podmínkou startu na olympiádě v Pekingu.

Senzor na těle jí měří takřka neustále hladinu cukru, spoustu informací zapisuje do počítače. Cílem je nedostat cukr v těle na příliš nízké či vysoké hodnoty. „Hypo u mě začíná tím, že se začnu klepat,“ popisuje. Záchranou je pak doplnění cukru, jinak by hrozila až ztráta vědomí.

„A při hyper mám špatnou náladu, jsem nepříjemná a mozek jakoby přestává komunikovat s tělem, jak tělo neví, co s cukrem,“ popisuje opačnou situaci.

Rok života s nemocí ji aspoň částečně naučil, jak v těchto situacích postupovat. „Už nějak umím odhadovat, co se může dít, ale cukrovka přesto vždycky překvapí,“ přiznává.

Zvlášť ve sportu, v němž se závodníce řítí korytem hlavou napřed rychlostí vysoko přes sto kilometrů za hodinu, je třeba být opatrný. Jízdu ale musela Fernstädtová odložit jen jednou při tréninku.

Co musela vyřadit z jídelníčku a proč zkušenosti jejího tatínka už se nedají naplno uplatnit? Kdo jí pomáhal při závodech a jak je těžké při cukrovce snižovat váhu? Nejen o tom mluvila trojnásobná juniorská mistryně světa v podcastu Mixzóna.