Článek
„Zažil jsem mrazy, loni tam byly zase bazény vody,“ vybavuje si trojnásobný olympijský medailista Ondřej Moravec. „Za sebe Kontiolahti nemusím, nelíbí se mi areál,“ přiznává.
S extrémní zimou i náhlým oteplením si biatlonisté umějí poradit, horší je nevyzpytatelný vítr. A i tím je Kontiolahti pověstné.
Vítr nadzvedával koberce
„Loni přijela střílet skupina pěti závodníků, kterým foukalo, a museli na trestná kola. Za nimi přijeli další a ti je převálcovali, protože foukat přestalo. Hlavně, ať jsou teď férové podmínky,“ přeje si reprezentační šéftrenér Ondřej Rybář. „Loni tam vítr dokonce nazvedával koberce,“ přidává svou vzpomínku Gabriela Soukalová.
Jenže ne všechna česká biatlonová esa představa rozmarů počasí děsí. „Já mám extrémní podmínky ráda. Nevadí mi, že fouká,“ ujišťuje česká jednička této zimy Veronika Vítková.
Když ráno vykoukne z okna a vidí, jak se venku čerti žení, vlasy jí hrůzou na hlavě rozhodně nevstávají. „Mě to nechává klidnou. Vím, že podmínky jsou pro všechny stejné a mně se v takovém počasí celkem daří. A v Kontiolahti takhle bylo snad vždycky,“ ví Vítková.
