Hlavní obsah

Zdraví mě i Dorothea, těší Voborníkovou. Kdy si připadá jako zvířátko v cirkuse?

V roce 2020 ještě jako teenagerka v Oberhofu absolvovala první krůčky mezi elitou. O tři roky později už je Tereza Voborníková ověnčena juniorskými světovými tituly a v první sezoně mezi dospělými si vybojovala na MS i účast ve smíšené štafetě.

Foto: Petr Slavík/Český biatlon

Tereza Voborníková při tréninku na tratích v Oberhofu.

Článek

Oberhof (od našeho zpravodaje) ‑ A nezklamala. Také v pátečním sprintu už budou ambice 23leté biatlonistky větší než při debutu…

Vybavily se vám tu vzpomínky na debut?

Byla jsem juniorka a v prvním závodě jsem moc nečekala já ani ostatní. Teď už těch závodů mám za sebou víc a nějaké 84. místo už by mě neuspokojilo. Určitě chci sprint zajet líp než před třemi lety.

Tehdy jste opatrně okukovala biatlonové hvězdy jako třeba Italku Dorotheu Wiererovou, teď už jste si po jejich boku zvykla?

Ještě těch závodů nebylo tolik, abych si zvykla na ty hvězdy nebo na tolik diváků. Ale když jste zmínili Dorotheu Wiererovou, tak když se ráno chodím rozbíhat, potkáme se, ona mě vždycky pozdraví, tak z toho mám hroznou radost, že ví, kdo jsem, když se zdravíme pokaždé.

Už i nervozita před závody by mohla být menší…

Když já jsem hrozný stresař. Před smíšenou štafetou jsem stála na startu a přála si, ať už je to za mnou. Ale naštěstí, když jsme vystartovali, spadlo to ze mě. A teď nás čekají individuální závody, tak to bude víc na mně, nebude tam zodpovědnost za celý tým.

Hrálo roli i přes 20 000 diváků na tribunách?

To jsem pociťovala při rozjíždění. Je to hezký, ale zároveň si připadáte jako zvířátko v cirkuse. Při samotném závodě už ani nevnímám, jestli je tam pět lidí, nebo pět tisíc.

Vaše vystoupení ve smíšené štafetě vám ale mohlo dodat klid, předávala jste sedmá.

Zpětně jsem ráda, jak to dopadlo. Samozřejmě jsem se mohla vyvarovat chyb vleže, roli mohla hrát nervozita a střelnice je tu trochu zrádná. Ale na trati se mi jelo pocitově fakt dobře.

Co by vás potěšilo ve sprintu?

Kdyby to byly pomyslné body (do 40. místa), byla bych moc spokojená. Samozřejmě stěžejní je dostat se do stíhačky.

Jak vaší drobné postavě sedí zdejší kopcovité tratě?

Mám tenhle typ tratí hodně ráda. Kopce mi sedí, nejsem moc typ na roviny, na ně nemám výšku ani sílu. Takže jsem ráda, že se mistrovství světa jede na takové trati, a ne na rovinaté jako třeba v Ruhpoldingu.

Jen ve sjezdech zase trochu ztrácíte.

To je druhá stránka, samozřejmě tam by se mi pár kilo navíc hodilo, zvlášť tady, kde je sjezd rovinatý. Ale když jsou dobré lyže, není to zase takový hendikep.

Související témata: