Článek
Lenzerheide (od našeho zpravodaje) - Pod dohledem kouče Michaela Málka po pondělním poledni projížděl trať v Lenzerheide, zatímco jeho parťáci v plánované sestavě pro nejdelší závod Vítězslav Hornig, Michal Krčmář a Jonáš Mareček měli po dvou víkendových závodech volno. „Už je to dlouhé,“ netrpělivě vyhlíží ostrý start šampionátu.
I trénink prožíval. Když minul vleže poslední dvě rány, dvakrát nazlobeně bouchl do podložky. Jinak ho ale Málek během tréninku chválil. „Zatím je to super, jen se zase mají měnit podmínky k horšímu, mělo by to měknout,“ obává se Mikyska náročných podmínek.
Čtyřiadvacetiletý biatlonista má pověst zatím ne zcela naplněného talentu, občas bezstarostného, jindy až lehkovážného. Před sezonou se s ním počítalo jako s jedním z tahounů týmu, jenže nakonec do poslední chvíle bojoval o účast na světovém šampionátu. Jistotu pozice pátého člena týmu mu dodalo až mistrovství Evropy v Martellu, kde se v nejdelším závodě dostal do top ten.
„Ale já se tam nijak nestresoval. Spíš jsem rád, že se mi začíná jezdit trochu líp. Protože na začátku sezony jsem byl fakt hotovej,“ ohlížel se v rozhovoru pro Sport.cz o pár měsíců zpátky.
V přípravě na sezonu prodělal covid, občas se připomnělo operované koleno. A když vyrazil na úvodní závody do Kontiolahti, přišly střevní potíže. Po 75. místě ve sprintu už do dalších závodů nenastoupil.
Tomáš Mikyska při trénincích v Lenzerheide.
„Všechno se sešlo. Covid přišel v přípravě v nejhorší možnou chvíli, kdy jsem se začínal cítit dobře. V tréninku jsem pak měl pocit, že musím hrozně makat, abych se s klukama udržel. A ty střevní potíže to úplně zabily, oslabily mě víc, než jsme si mysleli,“ vybavuje si.
Ještě pak odjel sprint v Hochfilzenu, ale to byl na další více než dva měsíce poslední Mikyskův závod mezi elitou. Další brzdu vystavila záda. „Měl jsem hrozné bolesti. Odjel jsem jedno kolo a začaly mě bolet, pokračovalo to až do mistrovství Evropy,“ líčí.
Pravděpodobnou příčinou byla technika běhu. Tu v týmu předělává norský expert Per Torvik, jenže Mikyska si zřejmě jeho rady vzal k srdci až příliš. „Chce po nás, aby odraz šel dozadu až za nás. Ale já to přeháněl, moc jsem se prohýbal a od toho šly bolesti do zad. Tak jsem odraz upravil a je to lepší,“ pochvaluje si.
Přesto nedokáže říct, jestli se přibližuje loňské formě z Nového Města na Moravě. „Tam to bylo něco úplně jiného před domácími fanoušky v parádní atmosféře. Tady se od mistrovství Evropy cítím zase líp, i když nějaký den je to těžší, jindy lepší,“ říká Mikyska.
Zatím v Lenzerheide vždy dopoledne trénoval, odpoledne regeneroval, ve volnu sledoval biatlonové závody i e-sportové souboje League of Legends, jimž dává přednost na rozdíl od fotbalových fanoušků Michala Krčmáře či Vítězslava Horniga.
„Já fotbal hrál, ale sledovat mě ho nebaví. Kolikrát tam čekáte dvacet minut na nějakou akci, v League of Legends se furt něco děje,“ usmívá se. Ve středu po 15. hodině bude v Lenzerheide konečně v akci i on.
