Článek
Nebyla jste až překvapená, když jste najednou po třetí střelbě vyjížděla jako první?
Vzpomněla jsem si na staré časy, kdy mi to ještě šlo. (úsměv) Byla jsem z toho vykulená, ale je fakt, že to nebylo úplně příjemné. Musela jsem trať projíždět a bylo to jako bych jela po dece. Hlavně z kopců jsem to závodnicím za mnou projížděla.
Ale jet v domácím prostředí jako první určitě nebyl zase tak špatný pocit…
No nevadilo mi to, že jo. (úsměv) Spíš na střelnici to byl problém, předchozí tři položky jsem si udržela klidnou mysl, říkala si: To stejně nedám, tak to zkusím. Ale když najednou vidíte, že šance je a chcete ji i kvůli divákům využít, až moc jsem si to začala připouštět.
Po dvou chybách při poslední střelbě jste si ještě věřila na souboj o stupně vítězů?
To ne, já myslela, že mě ještě převálcují holky za mnou. Naštěstí přede mnou jela Laura Dahlmeierová a Vanessa Hinzová, vyjely mi koleje, což bylo příjemné. Ohlížela jsem se celou rovinku, jestli za mnou ještě někdo je, ale viděla jsem, že už to mám víceméně jasné, pokud nespadnu.
Jak se střílelo v hodně nepříznivých podmínkách?
Já myslím, že rány, které jsem neviděla, padaly líp. Ty, na které jsem viděla, už pak nespadly. (úsměv) Já si z toho závodu opravdu moc nepamatuju. Celou dobu jsem se na trati snažila trefovat do vyjetých stop od předešlých závodnic, protože to bylo hodně rychlejší, takže jsem tam málem šilhala, jak jsem pořád šlapala do těch stop.
Jak tedy hodnotíte páté místo?
Je super. Kdyby mi někdo řekl před závodem, že budu pátá, tak si myslím, že je blázen. Naposledy jsem o tolik míst skočila…(přemýšlí) Vlastně při stíhačce v Soči, tam to bylo ještě o víc. Ale tohle je pro mě úžasný posun.
Je tento výsledek i povzbuzením do dalších závodů a směrem k mistrovství světa?
Ano. Dodá mi sebevědomí, bude mě to určitě víc bavit.