Článek
Sto závodů ve Světovém poháru, na mistrovství světa a olympiádě, to je slušná porce.
Hrozně rychle to uteklo. Pocitově mi nepřijde, že by těch závodů bylo tolik, vidět to na papíře je fakt neuvěřitelné. Doufám, že další stovka bude o trochu lepší než ta první.
Jaký byl jubilejní závod?
Já jsem tady v Novém Městě vždycky nervózní, tak jsem ráda, že jsem to na střelnici zvládla, protože atmosféra byla fakt neuvěřitelná.
Už s trémou umíte pracovat?
Jsem sama ze sebe překvapená, že jsem zůstala klidná. Snažila jsem se i na startu soustředit na sebe a spíš si to užít až v neděli po závodech. Do té doby musím zůstat co nejvíc ve své bublině.
Ulevilo se vám po druhé nule?
Určitě, sprint je nejdůležitější, protože se od něj odvíjí následující závod. Tak jsem se snažila, aby ztráta do stíhačky byla co nejmenší. Je to tam nasekané jak blázen, bude o co jet.
V závěru jste se mírně propadla, běžecký čas jste měla až 39.
Dneska to nebylo úplně ideální.
Biatlonistka Tereza Voborníková při sprintu v Novém Městě na Moravě.
I trať se bořila?
Klobouk dolů, jak byla připravená. Ve srovnání s tím, co bývá na trénincích kolem druhé hodiny odpolední, je to na závod fakt paráda. Ale bohužel to na trati ve všech směrech nebylo moc dobré.
Opět se měnila kvůli podmínkám startovní listina, vadilo vám jet později?
To ne, já jsem radši, když jedu trochu zezadu, aspoň znám mezičasy.
Ani pozdější starty závodů vám nedělají problém?
Není standardní jezdit takhle pozdě, ale je to zase hezké zpestření. Na druhou stranu z hlediska spánku, když máte tři závody za sebou a přijdete rozhicovaní, to není ideální.
