Článek
Co na to dvojité třetí místo říkáte?
Mám radost, co jiného? Bedna se neomrzí, a kdyby mi někdo na začátku zimy tvrdil, že v poslední třetině svěťáku budu celkově třetí, měla bych ho za blázna a vysmála se mu. Takhle vysoko bych se sama nikdy neviděla, vždyť já ale za celou sezónu nevypadla z desítky, to jsou věci, co?
Jak těžký pro vás čtvrteční bronzový závod byl?
Bolel hodně, přece jen jsem po náročném konci minulého týdne cítila nohy a sníh mi chvíli přišel docela skluzný, chvíli zase ale jako děsná brzda. I když jsem se snažila jet s rozumem a nepřepálit tempo, tohle mi ubíralo hodně energie. Pokoušela jsem se ale nemyslet na to, že už nemůžu a že bolí celé tělo. Hlavní bylo pohlídat si střelbu.
Na střelnici se zdálo, že se pekelně soustředíte, aby všech dvacet ran zasáhlo cíl. Bylo to tak?
Střílela jsem skutečně o něco pomaleji než obvykle, na dva nádechy. Vyplatilo se mi každou ránu pečlivě hlídat, byly fakt vypracované. Podmínky byly takové, že se ta nula dala trefit. Vítr naštěstí nefoukal moc silný a mlha z ranního nástřelu se před startem rozpustila. To mi udělalo radost, protože k tomu všemu ještě nevidět pořádně na terč, to už bych se picla.
Věděla jste na posledním kilometru, že je to mezi vámi a Domračevovou o vteřinky?
Nedokázala jsem už víc zrychlit, ale nejela jsem ani úplně pomalu. Dvě vteřiny rozdílu v cíli by asi měly hlodat, ale tušila jsem, že Darja bude na konci doslova letět. Můj čtvrtý běžecký čas není vůbec zlý, pocitově jsem si připadala daleko horší, ale Domračevová i Mäkäräinenová jsou někde jinde, a pokud zajedou svůj standard, tak pro nás biatlonové smrtelnice je děsně těžké prosadit se přes ně.
Přiblížila se atmosféra v Norsku biatlonovému šílenství před týdnem v Novém Městě?
Vůbec ne, tady bylo všechno komornější. Přišly se sice podívat děti ze škol, ale ani zdaleka nebylo tolik diváků jako u nás, s tím krásným blázincem doma to nejde porovnávat. Pro mě stupně tady znamenají i spravení chuti po novoměstské stíhačce.
