Článek
„Musím jim hrozně poděkovat. I když jsem to totálně zazdil celé štafetě, nenadávají a podpoří nás,“ vážil si ohlasu diváků Hornig. Jenže smutek z něj jen tak nevyprchá. „Jsem na sebe naštvaný,“ neskrýval člen štafety, která obsadila desáté místo, daleko za ambicemi, s nimiž do nedělního závodu šla.
Nebyl sám. Na trestné kolo po něm zamířili také Jonáš Mareček a Michal Krčmář. „Dnes to přitom byl závod, kdy se dalo využít chyb těch silnějších soupeřů,“ mrzelo finišmana Krčmáře. Však jindy silní Švédové kroužili šestkrát, Italové pětkrát a bronzoví Ukrajinci ukázali, že s kvalitní střelbou se daly silné týmy porážet.
„Hodně štafet navíc nenasadilo své nejlepší lidi. Francouzi neměli Jacquelina ani Perrota, Italové, kteří nás porážejí, také vybrali mladý tým,“ připomínal Tomáš Mikyska. Jenže on byl jediný, kdo se za svůj úvodní úsek mohl pochválit.
Hornig od něj přebral na třetím místě, vleže ještě trestnému kolu unikl, byť jeden z terčů sestřelil až napotřetí, vestoje už tři náhradní náboje nestačily.
Silný vítr? Únava z vedra? Hornig výmluvy nehledal. „Celé to jde za mnou. Už na trati jsem se necítil nejlíp, bylo to unavené. Protrápil jsem se a na střelnici už jsem neměl sílu to vystát. Zbraň byla strašně rozklepaná, lítala všude možně a já ji nedokázal udržet,“ vyčítal si.
Vítězslav Hornig při štafetě v Novém Městě na Moravě
„Nerozloučili jsme se úplně extra povedeným výkonem,“ mrzelo i Krčmáře, který se v závěru aspoň trhl v souboji o elitní desítku Bulharu Zaševovi a mohl zamávat tribunám. Po závodě mu pak dělal společnost brzy tříletý syn Viktor.
„Za cílem mi psala manželka, jestli mají za mnou přijít, že se chtějí rozloučit, protože jedou domů. Tak jsem jim říkal, ať okamžitě přijdou, protože potřebuju přijít na jiné myšlenky,“ přiznával Krčmář.
