Článek
Ondřej Rybář skončí v roli šéftrenéra českých biatlonistů.
Šéftrenér biatlonové reprezentace Ondřej Rybář (vlevo) s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem na setkání sportovců Olympu s ministrem.
Šéftrenér biatlonové reprezentace Ondřej Rybář (vpravo) hovoří s Michalem Šlesingrem na setkání sportovců Olympu s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem v Praze.
Šéftrenér biatlonové reprezentace Ondřej Rybář na setkání sportovců Olympu s ministrem vnitra Lubomírem Metnarem.
Jste pevně rozhodnutý, že už dál v roli šéftrenéra nechcete působit?
Ne, že bych to nechtěl dělat, ale já říkal už po Soči, že rodina by měla dostat přednost. Zůstal jsem další olympijský cyklus, ale teď už je čas na rodinu, protože děti rostou a rostou sakra rychle.
I s předsedou svazu Jiřím Hamzou jste domluvený? Po Soči vás ještě přemluvil...
Já už to avizoval delší dobu. Dokončil jsem tuhle sezónu, smlouva byla na olympijský cyklus, ten končí. A člověk si musí vybrat...
Dovedete si představit jinou roli u českého týmu?
Biatlon mám hluboko v srdci a věřím, že to byl vzájemný prospěch. Nejen, že já mu hodně dal, ale i biatlon dal hodně mně, potkal jsem spoustu zajímavých lidí. Vůbec nevím, co bude, třeba se rok s rokem sejde a někdy se vrátím... Ale myslím, že děti doma mě potřebují.
Po závodech Světového poháru tedy s týmem jezdit nebudete?
Určitě ne. To je důvod, proč to nemůžu dělat, nejsem schopen cestovat po světě, když mi doma vyrůstají děti.
Jak máte staré syny?
Jeden je ve třetí třídě, druhý půjde do první, to je ideální čas. Možná jsem ho malinko propásl, ale nikdy není pozdě. Je to ten čas, kdy výchova doma je třeba, to je hlavní důvod.
Po Soči jste věřil, že právě role šéftrenéra vám umožní skloubit biatlon s rodinou, nebudete muset být na všech závodech. Nešlo to?
Určitě to skloubit nejde. Pokud je člověk v pozici trenéra, měl by s týmem trávit většinu času. Výjezdů je spousta, a kdybych nejel, neměl bych dobrý pocit. Už teď jsem měl dojem, že člověk dělal spoustu věcí okolo. Pro mě je nejpodstatnější ta trenéřina, v tomhle byl cyklus před Soči trochu jiný.
Zatím tedy nevíte, čemu se budete věnovat?
Úplně ne. Kolem biatlonu je spousta práce, je součástí mého života. Neříkám, že u něj nezůstanu, ale může se naskytnout spousta pracovních příležitostí a uvidíme, kam mě vítr zanese.
Co ve vás zůstane jako nejsilnější zážitek za poslední dva olympijské cykly, kdy jste nejdříve vedl české muže, pak i Gabrielu Koukalovou a nakonec celý tým z pozice šéftrenéra?
To je strašně složité, nádherných momentů tam byla spousta. Jsem u biatlonu samozřejmě delší dobu, ale těch osm let bylo nádherných. Po Vancouveru se ta skupina kluků strašně semkla, šli nahoru, přišly úspěchy. Nikdy bych se nenadál, že přijde tolik medailí ze Soči, pak glóbus Gábiny, což bylo něco nádherného, mistrovství světa a Světové poháry doma... Běhá mi mráz po zádech, když si vzpomenu na tu atmosféru a zážitky. Za ty chvíle můžu být vděčný, rád bych si je ještě někdy prožil, ale některé věci se nedají v životě zopakovat.
Mrzí vás, jak se vyvinula situace s Gabrielou Koukalovou, která kvůli zdravotním problémům vynechala sezónu a sama přiznala, že jste v minimálním kontaktu?
To je hrozně těžké. Mrzí mě, jak to dopadlo. Gabču mám rád, strašně si jí cením nejen jako sportovkyně, ale i jako člověka, znám se s rodinou. Mrzí mě, když to teď vypadá, že všechno bylo špatně. Myslím, že máme na co hezkého vzpomínat, já si vážím toho, jak náš pracovní i lidský vztah fungoval, a doufám, že ani z jedné strany ty dveře zavřené nejsou. I jsem jí řekl, že kdykoliv bude potřebovat, jsem připraven jí pomoc.
Jak vidíte nejbližší budoucnost českého biatlonu?
Určitě to nebude lehké, ale nemyslím, že bychom na tom byli špatně. Udělali jsem dost věcí, které by biatlonu mohly pomoct, co se týče zázemí. Nemyslím, že bychom neměli talentované sportovce, ale není jich tolik, jak se může zdát. Spíš bych koukal s výhledem na čtyřletý cyklus a byl bych hrozně rád, kdyby měl biatlon zase nějaké želízka v ohni na příští olympiádě, protože to je vždycky ten vrchol snažení.
