Článek
Po Švédce Magdaleně Forsbergové a Francouzi Raphaelu Poiréem přišla při druhém ročníku vyhlašování řada i na hvězdu nedávné minulosti českého biatlonu. A protože legendy uvádějí do Síně slávy většinou trenéři, chopil se mikrofonu současný sportovní ředitel a dlouholetý kouč Soukalové Ondřej Rybář. Měl na co vzpomínat.
Třeba jak poprvé pozdější šampionku potkal. Sám jako začínající biatlonista v době, kdy malé Gabče byly čtyři roky. „Mými trenéry byli Gabriela Soukalová a Karel Soukal, její rodiče. A malá Gábi jezdila s nimi na většinu kempů. Díky tomu sport poznala a začala ho mít ráda,“ líčil.
Jako kouč to pak s ní neměl vždycky úplně snadné. „Kdo ji zná, ví, že je občas trochu ztracená v čase,“ pousmál se a vyprávěl známou historku, jak v Östersundu Ondřeji Moravcovi omylem vzala lyže před smíšenou štafetou, kterou pak český tým vyhrál.
„Ale je šikovná a talentovaná na spoustu věcí. Biatlon pro ni dlouho nebyl prioritou,“ vyprávěl Rybář.
Klíčové a tehdy nelehké rozhodnutí učinil před olympiádou v Soči, kdy vedl mužský tým.
„Já byl ještě mladý kouč. Přišla za mnou po problémech v jiné skupině, jestli může trénovat s námi. My měli svůj systém, trénovali jsme odděleně. Zeptal jsem se kluků a ti nebyli proti. Ale já nevěděl, jestli se půjde koncentrovat naplno na trénink mužů i Gábiny,“ přiznával.
Přesto kývl. „A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem udělal. Kluci byli soutěživí, Gábina také, hlavně na střelnici. A v týmu panovala přátelská atmosféra. Gábi byla občas bláznivá, ale Ondra Moravec, Michal Šlesingr či Jarda Soukup jí také dělali bláznivé věci. A my měli sen o první olympijské medaili pro český biatlon,“ vzpomínal Rybář.
Nakonec jich Česko na hrách v Soči získalo neuvěřitelných šest. A i díky Soukalové odstartoval biatlonový boom. „Vždycky se u nás v hospodách řešil fotbal, jaká bude sestava, kdo dá góly. A najednou se chlapi v hospodě bavili o tom, jestli bude mít Gábi v dalším závodě červené, nebo blond vlasy,“ usmíval se Rybář, než si na pódium pro trofej přišla Soukalová.
Měla na sobě třpytivé tmavé šaty, v hledišti byl její partner Miloš i maminka. „Poprvé jsem si musela udělat přípravu, protože dokážu cokoliv zapomenout v deseti sekundách,“ vtipkovala na začátku své řeči, v níž děkovala zejména svým rodičům, Rybářovi i svazovému šéfovi Jiřímu Hamzovi. „Byla jsem pro něj jako dcera,“ ocenila.
„Pro mě je obrovskou ctí stát tu vedle takových legend, nečekala jsem něco takového tak brzy po kariéře,“ přiznávala 34letá Soukalová sedm let poté, co naposledy závodila.
„A kdo mě zná, ví, že trénovat někoho takového není snadné. Vždy jsem měla ráda život a s disciplínou měla problém. To platí pořád,“ usmála se a jako důkaz pestrosti svých talentů zazpívala hostům píseň Times like These od skupiny Foo Fighters.
