Článek
Lenzerheide (od našeho zpravodaje) – „Občas na mě vyskočily nějaké články a fotky, vzpomínám na to ráda,“ přiznávala. A při pohledu z okna před cestou do biatlonové Roland Areny si připomněla i bláznivé povětrnostní podmínky, v nichž se před pěti lety v italském středisku závodilo.
„Strašně jsem si připodobňovala, že by to mohlo být stejné. Říkala jsem si: To znám, to je můj den. Najednou přestane foukat, vysvitne sluníčko, umydlí se trať a zezadu to bude dobré,“ s úsměvem popisovala.
Její meteorologické přání se nevyplnilo, startovní číslo 72 žádnou výhodu nepřineslo, naopak na trať padaly další nánosy sněhu. Charvátová skončila 39., což byl její nejlepší výsledek v této disciplíně na mistrovství světa od bronzu v Anterselvě.
Jenže pro 32letou biatlonistku to nebyl důvod k radosti. Ani to, že skončila z Češek nejvýše či že byla nejlepší z biatlonistek, které musely v závodě na více než tři trestné okruhy.
„Jsem smutná,“ neskrývala po závodě, který stejně jako před pěti lety ovlivňovaly poryvy větru a proměnlivé počasí. „Každý si dnes prožil svá osobní dramata. Vepředu jsou i holky, které se tak vysoko pravidelně neumisťují a měly štěstí. Já už ho taky jednou měla, tak nemůžu chtít víc,“ uznala.
Na trati si přitom optikou čísel nevedla úplně zle, byla 26. nejrychlejších z 92 startujících. Ale pocitově to pro Charvátovou rozhodně žádné příjemné svezení nebylo… „Husté vločky už zůstávaly ležet na trati. Co krok, to jsem se zadrhla, přišlo mi, že se plácám,“ líčila.
„Připadala jsem si jako turista, nebo jako když jedu trénink. Ani tepy nelezly nahoru. Přitom ten kopec je dlouhý asi minutu a půl, já se vždycky podívala nahoru a říkala: Ty jo, ještě tam nejsem, co budu dělat?“ popisovala své dojmy na běžkách.
Když viděla, že běžecky za sebou nechala kvalitní soupeřky, včetně třeba stabilní členky norských štafet Karoline Offingstad Knottenové, už nebyla ke svému vystoupení na trati tak příkrá.
„Když mi po druhé střelbě hlásili, že jsem čtyřicátá, měla jsem v jednu chvíli nahnáno, abych vůbec jela stíhačku,“ přiznávala českým novinářům. „Ale když říkáte, že to jsem na tom byla takhle, není to až tak špatné. O to víc mrzí ty střelecké položky,“ povzdechla si po dvou chybách vleže i vestoje.
