Článek
Lenzerheide (od našeho zpravodaje) – Servismani mají sportovce rozdělené, každý se věnuje dvěma. „Takže to vychází na 40 až 50 párů na jednoho,“ vypočítává Šimon Kubina, o kolika lyžích musejí mít dokonalý přehled.
Podmínky v Lenzerheide zatím vydatně testují schopnosti servisních týmů. Od mrazivých rán po teplá odpoledne, k tomu páteční sněžení a vítr. „Aspoň není nuda,“ pousměje se Kubina. „Patří to k naší práci a každá změna je šancí být znovu nejlepší,“ vysvětluje.
I když čerpají předpověď počasí z několika zdrojů včetně týmu meteorologů, jenž jim zasílá podklady z Česka, podmínky jsou často nevyzpytatelné. „Kolikrát se mění dramaticky. Je třeba víc testovat a vědět, jak se změní, ale je to kolikrát i o štěstí,“ připouští.
Nejde jen o samotnou mázu, jednotlivé páry se liší svojí strukturou. „Každá má na skluznici jinou. Některá je jemnější, jiná na hrubé zrno a na teplý sníh, jako je tady,“ doplňuje další člen servisního týmu Milan Faltus.
Hlavní porce práce je na nich, závodníci často přijdou už k hotovému. „Už s námi nechodí testovat, protože by to bylo pro ně časově náročné, vymrzli by tu dlouho před závodem. Většinou sportovci přijdou před nástřelem a podívají se, co mají za lyže,“ vypráví Faltus uvnitř servisního kamionu.
Šichta jim ale nekončí v momentě, kdy biatlonistům předají ty nejlepší lyže. Někdy pomáhají při občerstvování během závodu, pak se vracejí do kamionu na vyhodnocení. „Třeba Víťu Horniga znám od juniorských let, ten umí dát zpětnou vazbu, pozitivní i negativní, Michal Krčmář taky,“ popisuje Faltus pozávodní debaty se závodníky.
„Řešíme, jak byli spokojení. A zároveň se chystají lyže na ranní testy. Zamačkávají se ruční struktury, čistí se lyže,“ vypočítává Faltus. A když se náramně povede závod jako v případě smíšené štafety na úvod šampionátu, kdy na servisní tým prší chvála ze všech stran, najde se prostor i na oslavu.
Oba už posbírali u týmu řadu zkušeností, sami mají závodní minulost. „Já do 21 let závodil v juniorské reprezentaci s Ondrou Moravcem a Michalem Šlesingrem,“ vypráví Faltus. „Já do osmnácti závodil na běžkách, pak jsem začal dělat servisáka ve Ski Classics, až jsem začal pracovat pro Český biatlon. Už je to má dvanáctá sezona,“ doplňuje Kubina.
S českým týmem se na čas rozloučili, aby se před aktuální zimou vrátili. Kubina si vyzkoušel práci pro finský i německý tým. „Zásadnější rozdíl v tom nebyl, jen Němci mají další velký tým za tím servisním, od něhož dostávají ještě spoustu informací a který pracuje na vývoji vosků. Ale jak vidíte, pilnou prací se dá i to překonat,“ porovnává Kubina.
I když se zvlášť během mistrovství světa po dva týdny prakticky nezastaví, i po letech je servis baví. „Musí, to se nedá dělat z povinnosti,“ ví Faltus. „Vždy mě lákala práce kolem sportovního týmu. Jsme v mladém kolektivu, zasportujeme si, protože na lyžích najezdíme spoustu kilometrů,“ vysvětluje.
Servisman Šimon Kubina vyráží na test lyží.
A užijí si i dost legrace, třeba sázky jsou v servisních týmech častým jevem. „Třeba když jsme se vsadili v Östersundu s Evou Puskarčíkovou, tak jsem jako blonďák s černým knírem vypadal velice pěkně,“ pobaveně vzpomíná Kubina.
V Lenzerheide se v zahraničních týmech šíří sázky končící oholenými hlavami realizačních týmů. Zažili to Američané, Němci… „Je pravda, že jak se ve středu oslavovalo, měl jsem trochu strach, že by Šimon vzal do ruky strojek a šel na nás. Tak jsem spal nejistě,“ směje se Faltus.
