Článek
Oberhof (od našeho zpravodaje) – Ve Světovém poháru přitom zatím byla nejvýše 21., v mlhavém Oberhofu ji k parádnímu výsledku dopomohla zejména čistá střelba vestoje.
Důvod k úsměvu dnes určitě máte.
To rozhodně. Absolutně bych si nepředstavila, že jsem schopná takového výsledku dosáhnout, zvlášť na mistrovství světa. Sedmé místo je pro mě super.
Co se vám honilo hlavou, když jste po poslední střelbě bojovala i o páté místo?
Abych to odstřílela a byla co nejdřív na trati. Já ani nevěděla, že jedeme o páté místo. Věděla jsem, že i za mnou je to hodně nasázené a bojuje se o každou pozici. A mám radost, že jsem to odstřílela takhle dobře, v té mlze to fakt nebylo jednoduché.
S celkem dvěma chybami jste patřila k nejlepším, s mlhou jste se popasovala statečně.
Stojky zase tak náročné nebyly, protože terč je přece jen trochu větší a je lépe vidět. Vleže jsem ale střílela téměř stereotypně, že jsem najela a vystřelila. Tam to bylo náročné. Dokonce jsem jednou musela zvednout hlavu, abych věděla, který terč spadnul a na který mám střílet.
Ujížděla jste personám jako Hanna Öbergová, Linn Perssonová, Dorothea Wiererová.
Věděla jsem, že poslední kolo je dlouhé, tak se pokusím zůstat ve skupince a pak mi když tak ujedou, ale ať mě nikdo nepředjede zezadu. A že jsem je i předjela, vůbec nechápu…
Zatím si tu posouváte životní maxima každým závodem. Kam až to půjde?
Já jsem vůbec ráda, že jsem formu takhle načasovala. I kdyby se už žádný závod nepovedl, je to pro mě nad očekávání.
Tereza Voborníková na trati stíhačky na MS v Oberhofu.
Jak se formu povedlo načasovat? Úvod sezony tak vydařený nebyl.
Sama nevím. Stejně jako vloni jsem trávila hodně času ve výšce, rozhodla jsem se jet i na mistrovství Evropy také ve vyšší výšce a teď z toho těžím, v nížině se mi jezdí dobře. Dneska jsem se do závodu postupně dostávala, překvapivě mi nedocházely síly ani v posledním kole a podržely mě lyže.
Už na sprint dorazili i vaši rodiče, věděla jste, kde mezi davy fanoušků jsou?
Většinou bývají na tribuně, dneska poprvé byli na trati, tak mi fandili v tom nejprudším kopci. Taťku slyším vždycky, když mě povzbuzuje, nakopne mě to. Ale po závodě už se vrací domů.
Dopřejete si jako milovnice sladkého za odměnu nějaký zákusek?
Na pokoji mám spoustu sladkostí, určitě si něco dobrého dám. Když je během závodů takový výdej, je třeba mít cukrů co nejvíc, tak se je do sebe snažím ládovat, co to jde. (úsměv)
