Článek
Už při posledním Světovém poháru v Oslu jste si pochvalovala, že se běžecká pohoda vrací. Držel se vás tento pocit i v Pokljuce?
Ke konci už jsem se cítila lépe. Ale je fakt, že určitě hodně lidí ví o těch mých houpačkách ve výkonnosti. Jednou jdu na start odhodlaná, cítím se dobře, a potom výsledek není takový, jaký bych třeba předpokládala. Pak je to zase naopak. Celou sezónu nebyla hlavně ta běžecká stránka úplně spolehlivá, snad se to teď sejde co nejlépe.
Takže vás závěrečné soustředění navnadilo?
Hlavně při nás díky bohu stálo zdraví. Snažili jsme se připravit asi stejně jako předchozí roky před velkými akcemi.
Dalo se ještě udělat hodně práce v tréninku, nebo jste spíš ladili psychiku?
Už nebylo tolik času, aby člověk mohl udělat nějaký radikálnější skok ve výkonnosti. Ale tím, že je šampionát situovaný na konec sezóny, všichni si potřebovali spíš odpočinout a udělat si dobrou náladu, než tam nějak přehnaně hrotit kilometry. Na poslední chvíli už člověk stejně nic moc nenatrénuje. Tam je podle mě spíš otázkou psychika a to, jestli zůstaneme zdraví.
Na pár dnů za vámi přijel i přítel Petr Koukal, to vám také jistě zvedlo náladu.
To bylo hrozně příjemné. Byla jsem ráda, protože i vzhledem k tomu, že se teď přes zimu moc domů nedostaneme, využíváme každou možnost se takhle vidět.
Těšila jste se do Kontiolahti pověstného nevyzpytatelným počasím?
Těšila. Na počasí tolik ne, ale na závody. Pořád věřím, že podmínky nebudou až tak extrémní. Závodů je tam ale opravdu hodně, takže počasí bude mít dost šancí.
Dá se v tréninku nějak nasimulovat větrné počasí?
Spíš bych to chytla za druhý konec. Někteří z nás občas simulují, že foukalo, aby zamaskovali neúspěšnost střelby… Ba ne, dělám si legraci. Občas jsme se na vítr trochu odvolávali, ale stejně nám to není moc platné. Myslím si, že i povětrnostní podmínky jsme si zkusili teď v přípravě, kdy asi dva dny foukalo opravdu hodně.
Třeba Ondřej Moravec přiznává, že Kontiolahti nemusí. Co vy?
Já mám ráda všechna střediska, když se sníh neboří a není tam minus třicet. Jestli nebude výrazně pod nulou podobně jako třeba v Chanty-Mansijsku, tak to bude v pohodě. Já nemám místo, kam bych se vyloženě netěšila.
S čím byste se z Finska ráda vracela?
Teď v celé sezóně určitě nespoléhám na individuální výsledky, ale věřím, že kdyby se povedly štafety… Tam byla stabilita ve výsledcích, a kdyby se nám to všem sešlo, mohlo by to být hodně fajn.
V televizi běží upoutávka na přenosy z Finska, kde vám reprezentační kolegové podávají zapomenuté běžky i zbraň. Je ta scénka hodně přehnaná?
Myslím, že v reálu to snad není až takový extrém. Ale měl byste se spíš zeptat mých kolegů, ti to vědí lépe. A oni vám určitě řeknou, že to je ještě horší. (směje se) Když má člověk den blbec, tak je schopný zapomenout hodně věcí, to připouštím.
V Oslu jste přidala další ze svých pěveckých vystoupení, chystáte něco i do Kontiolahti?
To ne, nad tím jsem ani nepřemýšlela. Ale kdo ví, když někdo vyhraje…
