Článek
Kde teď je vaše bronzová medaile z Anterselvy?
Nejdřív jsem ji ukazovala a pak dala do krabičky. Když přijela babička, znovu jsem ji vyndala a teď zůstala u našich v obýváku spolu s dřevěnou trofejí. Asi na ni brzy padne prach.
Pořád se vás drží euforie ze světového šampionátu, nebo se přihlásila i únava?
Cítím se hodně unavená. Trochu to na mě dolehlo, na střelnici se mi teď vůbec nedařilo. Sezona pro mě začíná být dlouhá, poslední roky jsem tolik nezávodila, letos jsem objela fakt všechno. Zabalit se na poslední trimestr pro mě bylo náročnější, hlavně cesty do Finska a Norska budou dlouhé.
Nejprve vás ale čeká ale Nové Město na Moravě a váš oblíbený sprint.
Tuhle zimu je to určitě moje nejlepší disciplína, ve Světovém poháru v něm figuruju na slušné příčce (8.), tak bych si to nechtěla úplně pokazit. Jsem v něm sebejistější, když mi vychází, nějaký bod bych si určitě ráda připsala.
Už jste si při tréninku představovala, jak pojedete před prázdnými tribunami i závod?
Bude to samozřejmě strašně smutná atmosféra, spíš se mi vybaví naše letní soustředění, kdy jsme tu po těch tribunách běhali až nahoru.
Mrzí vás, že epidemie koronaviru v Česku zatím takto zasáhla jen biatlon?
Aspoň jsme zase v něčem první. (úsměv) Někdo to asi odskákat musel, ale biatlon je v dobré pozici a o fanoušky snad nepřijde, i když se sem hodně lidí těšilo. Mám dost známých, kteří si dávali lístky k Vánocům. Pokud všichni neumřeme, za rok tu zase určitě bude spousta fanoušků.
Už před závody jste pocítila, že to bude opravdu netradiční Světový pohár?
I město mi přijde trochu vylidněné a smutné. I když nás lidé vidí, úplně nemávají, nechtějí se fotit jako dřív. Ale nám nezbývá než se soustředit na závody.
