Strašné, není nic marnějšího, zoufá si degradovaný olympijský šampion na MS v biatlonu

Přestože Norsko může jako jediná země na MS nasazovat šest závodníků, na Christiansena se v konkurenci Johannese Thingnese Böa, Tarjeie Böa, Sturly Holma Laegreida, Vebjörna Söruma, Martina Uldala a Endreho Strömsheima nedostalo. Na MS jej tak reprezentační tým vzal jen s tím, že má teoretickou šanci na účast ve víkendové mužské štafetě. Ale pouze z pozice náhradníka čekatele.

Tuhle roli si naposledy vyzkoušel ve svých 21 letech na olympiádě v Soči. „Je to strašné. Doufám, že tohle zažívám naposledy v kariéře,“ povzdechl si 32letý veterán v rozhovoru pro TV2.

„Není nic marnějšího než dělat vrcholový sport a přitom nemít možnost závodit,“ pokračoval zkušený závodník, jenž začal sezonu s norským áčkem, z nějž však po slabších výsledcích vypadl.

„Jasně, mám tu fantastický život, jsem tu venku v krásné přírodě, ale něco ve mně křičí, že chci být na střelnici bok po boku s ostatními,“ přemítal Christiansen, jenž kvůli absenci v závodech má i jiný režim než jeho kolegové. Musí se udržovat ve formě, i když jeho parťáci třeba odpočívají.

Je mu jasné, že místo v sobotní štafetě dostane jen v případě selhání některého z krajanů. „Já ale vím, že jsem v dobré formě a na střelbu jsem dobře připravený. Jsem však náhradník a je mi jasné, že by někdo musel něco hodně pokazit, abych měl šanci na start,“ přiznal si realitu.

„Když se na mě v nominaci nedostane, půjdu se projít a možná zamířím do pivního stanu. Když už nebudu mít šanci vybojovat na MS zlato, možná můžu získat něco zlatavého ve stanu,“ smál se.

A dodal, že jedna věc je pro něj směrem k sobotní štafetě mnohem důležitější než jeho případná osobní účast. „Chci, abychom postavili ten nejsilnější možný tým a porazili s ním Francii. Kdyby to bylo s mojí účastí, bylo by to skvělé. Ale i když to bude beze mě, tak taky dobře. Hlavně chci, aby Norsko pokořilo Francii,“ přeje si porážku největšího rivala.