Článek
„Jsem moc ráda, že vám můžu oznámit, že jsem se stala patronkou České hiporehabilitační společnosti,“ píše na sítích.
Prostředí pro ni rozhodně není nové. Mohla do něj více nahlédnout i díky bakalářskému oboru na vysoké škole, ale koně jsou její láskou už dávno.
„Jako holka z Jizerských hor jsem v podstatě dřív ťapkala na běžkách, než chodila po svých. Ke sportu jsem byla vedená od malička. Kolem 11 let se k tomu přidali ještě koně, řekla bych, že láska na první pohled,“ vzpomíná na stránkách české hiporehabilitační společnosti na to, s čím bylo spojeno její dětství a čemu doslova propadla.
„Od té doby každý svůj volný čas trávím ve stájích. Je to pro mě neskutečný relax a dobití energie,“ přiznává dále.
Bylo jasné, že po maturitě se koně stanou více méně i součástí jejího dalšího vzdělávání. „A tak jsem začala studovat na ČZU zoorehabilitaci a asistenční aktivity se zvířaty,“ připomíná, s čím kombinuje zaměření na biatlon.
„V prvním ročníku jsem byla na praxi v jednom hiporehabilitačním středisku a musím říct, že to ve mně nechalo neuvěřitelně silný zážitek. Jedna věc je, když se o hipoterapii učíte z papíru, a druhá, když vidíte, jak to funguje naživo,“ nalézá seberealizaci, která jí patrně vydrží déle než biatlon, kterému se bude věnovat možná jen do příští olympiády.