Rybář o svém největším ponaučení a zlaté generaci. Dokázali jsme řešit i osobní život, říká

Bylo mu jen 28 let, když se vypracoval do role reprezentačního kouče. Psal se rok 2006 a český biatlon se mohl pyšnit světovými tituly Kateřiny Holubcové a Romana Dostála, fanoušci ale ještě nehltali závody každý týden v televizi a netěšili se do Nového Města na Moravě.

„Když jsem viděl, kolik lidí může chodit v Německu, furt jsem nechápal, proč tady přijde na mistrovství republiky pět a půl člověka. Ale jde o to předat lidem informaci, jak zajímavý sport sledují. A pak už jen neudělat žádný přešlap a sledovanost mít pořád může,“ vypráví.

Atraktivitu ale musí podpořit špičkové výsledky a o ně se vydatně začala starat generace okolo Gabriely Soukalové či Ondřeje Moravce.

Biatlon byl rázem dáván za vzor práce s talenty i dobré atmosféry mezi trenérským týmem a závodníky. Byť samozřejmě nebylo vše sluncem prozářené, navenek působila souhra idylicky. Což v relativně úzkém týmu, který spolu stráví prakticky celou zimu i velkou část léta a podzimu, není samozřejmost. A v týmu se neřešila zdaleka jen máza či nástřely.

„Velkou devízou našeho týmu u té generace, s níž jsem měl to štěstí pracovat, bylo, že jsme se dokázali bavit i o věcech z osobního života. Je to propojené. Když něco řešíte doma, promítne se to do sportu,“ vypráví Rybář. A tak jeho vztah s Moravcem, Soukupem, Šlesingrem i Soukalovou v jejích nejlepších biatlonových letech byl užší než pracovní.

„V určitých fázích musíte mít trenérský pohled. Ale když se sejdete po obědě, musíte umět říct, že teď tu sedíte jako kamarádi, pokud chcete, aby vám něco řekl. Ale samozřejmě se to někdy tluče, protože jako trenér závodníka opravujete a hledáte chyby, abyste ho posunul,“ říká pětačtyřicetiletý Rybář.

Nyní má v reprezentaci věkově nejblíž k Michalu Krčmářovi, jenž ještě úspěšnou českou generaci zažil v plné síle. Biatlonista řečený Bimbo přiznává, že si k Rybářovi chodí pro rady týkající se třeba vysokoškolského studia. A naopak sám olympijský medailista z Pchjongčchangu teď slouží jako vzor a mentor pro nastupující generaci mladíků.

„Ale samozřejmě jim může říct desetkrát, proč a jak by něco měli udělat, jenže je to stejné, jako když máte doma puberťáka. Těžko mu vysvětlíte, že tenhle krok je špatný, dokud se sám nespálí,“ vysvětluje Rybář.

Už ví, že k nové krvi v biatlonové reprezentaci musí přistupovat jinak. „Ta generace je jiná obecně, nejen v biatlonu,“ vidí. „Jsem u něj skoro dvacet let a největší ponaučení je, abych se nikdy nesnažil předělávat ty lidi podle obrazu, co fungovalo dřív. Mají jiný potenciál, jiný přístup, jinou cestu,“ srovnává.

„A také já, co jsem si před deseti lety myslel, že vím, zjišťuju, že jsem věděl jen napůl. Každá nová zkušenost přinese další úhel pohledu,“ popisuje svůj posun.

I když trenérskou pozici u mužského týmu po hrách v Pekingu opustil, zůstává s realizačním týmem v těsném kontaktu. „Jsou to spojené nádoby,“ líčí, byť připouští, že u trati a na střelnici se cítí lépe než v kanceláři.

„Trenérská práce mě baví nejvíc a je to jeden z důvodů, proč se ve volném čase, když ho najdu, věnuju trénování dětí,“ vysvětluje. Ostatně starší z jeho synů zvažuje studium na sportovním gymnáziu spojeném s biatlonem, a tak je možné, že v biatlonové komunitě bude mít časem i svého rodinného nástupce.

Teď ale hledí směrem k sezoně s únorovým vrcholem v Novém Městě na Moravě. Inspirací pro český tým může být předchozí domácí světový šampionát v roce 2013. „Nejlepší inspirací by mohla být medaile,“ usmál se.

„Tehdy to pro nás byla úplně nová zkušenost. Měli jsme třeba hodně dlouhý rozhovor s Ondrou Moravcem, na co vše se připravit včetně otázek od novinářů, propíraly se naše tehdejší kombinézy, že tam nemáme národní barvy. Ale pak se začalo dařit a vše bylo super,“ vzpomíná.

Jak připravit závodníky na obrovský zájem fanoušků? Jaký je aktuální stav českých biatlonistů, které v přípravě zbrzdilo zdraví? Proč jsou v A týmu jen tři ženy? Nahradí někdo u týmu slovenského kouče Martina Bajčičáka, který velmi rychle skončil? A proč mají Norové náskok v přípravě lyží? To vše zodpověděl v Mixzóně Ondřej Rybář.