Článek
Na instagramu jste koncem minulého týdne ohlásila poslední těžký trénink na soustředění. Teď už tedy návrat domů před cestou na ostrý start sezony do Kontiolahti?
Ještě nás tu čekají kontrolní závody, je tu s námi i německý a americký tým. Ve čtvrtek se pak na čtyři dny vracíme.
Z fotek to vypadá, že ani ve finském lyžařském resortu není sněhu zrovna nadbytek.
Ten okruh je pořád stejný, ale je pravda, že už sníh trochu utíká. Když pršelo, trochu to teklo. Ráno bývá hezké lyžování, odpoledne, jak je teplo, už tolik ne.
V jakém rozpoložení jste nastupovala do přípravy po nepříliš vydařené minulé zimě? Snažila jste se po sezoně analyzovat, co se nepovedlo, nebo spíš na biatlon zapomenout?
Spíš jsem rekapitulovala, co se stalo. To období bylo turbulentní, ale už s tím nic neudělám. Hlavně jsem se soustředila na to, abych dělala všechno co nejlíp.
Na co jste při rekapitulaci přišla? Dá se z toho vzít něco do nové sezony?
Vždycky se dá udělat něco líp, nikdy není všechno dokonalé. Ale obecně, když se vám nedaří, je těžké z toho kolotoče vypnout. Není na to prostor, jak je závodů tolik a všechno je rychlé. V tom zápřahu ani všechno nevidíte trochu s odstupem.
Pak nastaly trenérské změny, k týmu přišla pro veřejnost nová jména. Jak dobře jste znala Lukáše Dostála s Lucou Bormolinim? Potkala jste někdy předtím Bormoliniho jako švagra vaší kamarádky Evy Puskarčíkové?
S Lukou jsme se párkrát potkali v Livignu, ale nevěděla jsem o něm prakticky nic. S Lukášem jsme se kamarádili už dlouho, tam jsem věděla, co čekat.
Co oba přinesli nového do přípravy? Je hodně odlišná?
Je jiná, uvidíme, co to přinese. Je tam víc intenzity, více se dává na pocity, je tam větší důraz na posilovnu.
Ta vás baví?
Posilovna mě bavila vždycky, jen jsem v ní velmi špatná. Ale je to zábavné zpestření těch tréninkových hodin.
Netajila jste se tím, že je vám líto konce norského kouče Egila Gjellanda. Zůstali jste v kontaktu?
S Egilem jsme si na jaře psali, i teď občas prohodíme spíš pár slov, přece jen on nikdy nebyl extra výřečný. (úsměv) Ale pořád na mě nezapomněl a odpovídá.
Markéta Davidová chce v nové sezoně zapracovat na střelbě.
Co vlastně dělá? Zůstal u biatlonu nebo se vrátil na rodinnou farmu?
Je na farmě a myslím, že se tam rozhodně nenudí. Měl toho hodně, když byl ještě s námi.
V závěru sezony jste si posteskla i nad tím, že zázemí v týmu nebylo takové, jaké by mělo být, když se nedařilo. Rozebírala jste to pak s předsedou svazu Jiřím Hamzou?
Ne, vůbec jsem s ním nemluvila, už dlouho.
Přes léto jste vynechala světový šampionát na kolečkových lyžích v estonském Otepää. Proč?
Protože mi každý rok přišlo, že závodů je hodně spolu s domácím šampionátem v Letohradu a není pak čas trénovat. Do Letohradu musím, tak jsem místo mistrovství světa dala přednost přípravě.
Ale zazávodit jste si na jaře stihla v parkuru se svým koněm Dorim. Jak jste si vedla?
Nakonec jsme těch závodů stihli docela dost, vycházelo to dobře. Lidé se mě ptají, jak jsme dopadli, tak odpovídám, že pocity byly dobré, výsledky už ne. Ale zlepšovalo se to. Na jaře jsme měnili stáj, nově trénujeme pod paní, která ji vede, a poslední závod už to k něčemu vypadalo, tak se těším na příští rok. Dělá velké pokroky, jsem spokojená.
Dokážete si parkur užít bez nervů nebo máte v sobě duši závodnice a chcete vyhrát i v něm?
Nemám nervy proto, že bych chtěla být nejlepší, jezdím pro zábavu, jsem ráda, když z toho mám dobrý pocit. Spíš mám nervy, protože se hrozně bojím, abych to nepokazila. Přijde mi, že koňské závody jsou trochu ve stresu, všechno se děje rychle, mění se časy. Když přijdu, říkám si, proč si ty stresy dělám i v létě. Ale pak mám radost.
Vraťme se k biatlonu. Sezona často začínala ve švédském Östersundu, který ale v kalendáři po více než 20 letech absentuje. Bude vám chybět?
Asi ne. Mám ho spojený s tím, že jsem tam vždycky řešila vánoční dárky, to mi chybět bude, ale ty tratě asi nijak ne.
Hodně se přes léto řešila úprava pravidel, kdy nejlepší závodníci už si nebudou moct vybírat startovní skupinu, ale budou nasazováni mezi čísly 46 a 74. Cílem je udržet diváky u přenosů po celý závod, biatlonisté ale vesměs nadšeni nejsou…
Já na to koukám z pohledu sportovce, myslím, že to není dobré řešení. Za některých podmínek to opravdu může dělat velké rozdíly. Chápu, že je to rozhodnutí kvůli sledovanosti, ale může to být na úkor férovosti.
Sezona odstartuje 30. listopadu v Kontiolahti. Co by vám na začátku zimy udělalo radost, abyste si mohla říct, že jste na dobré cestě?
Ráda bych, kdyby se zlepšila úspěšnost střelby, ale konkrétněji se to těžko odhaduje, záleží, jak si povedou soupeřky…
Každopádně se vám splní přání, které máte i ve svém profilu na Českém biatlonu, aby vás lidé neoznačovali jako českou jedničku. Lépe si minulou sezonu vedla Tereza Voborníková, může být tlak očekávání na vás malinko nižší?
Dařilo se teď všem holkám, to je fajn. Vždycky je lepší pro všechny, když se vede více lidem.
