Článek
Lenzerheide (od našeho zpravodaje) - Na olympijských hrách v Turíně 2006 švýcarský biatlon reprezentovali jen dva muži, žena žádná. Zatímco sousední země jako Německo, Rakousko, Itálie či Francie měly svá zavedená biatlonová centra, v zemi helvétského kříže nebylo v tu dobu pořádně kde trénovat.
Až Michael a Carola Hartwegovi se v době, kdy ještě nemohli tušit, že z jejich synka vyroste juniorský mistr světa, rozhodli investovat do areálu umístěného zhruba pět kilometrů od centra městečka Lenzerheide, ve výšce téměř 1500 metrů nad mořem.
Lyžařské a biatlonové centrum se šesti závodními okruhy v délce 1,4 až 4 kilometry bylo otevřeno v roce 2013, hned se tu jely závody Tour de Ski, biatlonovou licenci pro elitní závody obdrželo až o tři roky později.
Mistrovství světa pak švýcarské středisko získalo nezvykle v momentě, kdy nemělo žádnou zkušenost ani se Světovým pohárem. „Byli zvoleni v době covidu, kdy proti nim stála jen běloruská kandidatura,“ vybavuje si Jiří Hamza, šéf českého svazu a viceprezident Mezinárodní biatlonové unie.
Generálku v podobě Světového poháru absolvovalo v prosinci roku 2023, pak už rovnou největší biatlonová akce. Jaká zatím je?
„Podle mě je to velice pěkné mistrovství světa. Organizačně to zvládají, chtějí to mít hezké, čisté,“ rozhlíží se po hlavní tribuně pro 7500 diváků a jejím okolí český biatlonista Michal Krčmář.
Právě divácká stránka ale budila v úvodním týdnu trochu rozpaky, zvlášť při vzpomínce na loňský fanouškovský úspěch Nového Města na Moravě. Jen 5900 diváků na páteční ženský sprint, v sobotu 7100. „Doufám, že lidí začne chodit víc,“ přál si Hamza.
„Atmosféra mě vůbec nenadchla, diváci po závodě opouští tribuny, na ceremoniály jsou pak tribuny poloprázdné,“ kritizoval i expert České televize a bývalý biatlonista Ivan Masařík.
Pohled z dronu na areál biatlonového mistrovství světa v Lenzerheide
Ceny přitom nejsou na místní poměry extrémně napálené, začínají na 18 CHF (necelých 500 Kč). V neděli se ale švýcarští fanoušci nahrnuli do Roland areny ve větším počtu. Organizátoři ohlásili 13 500 diváků, až se po závodě omlouvali, že kvůli vzniklé zácpě se všichni nedostali na tribuny včas.
Diváci poprvé ve větším množství obsypali i tratě, fandili také závodníkům ke konci výsledkové listiny, mezi závody se bavili ve fanzóně, kde vedle tradičních norských, německých či českých vlajek byly vidět třeba i americké. Zkrátka konečně pořádná biatlonová atmosféra, byť proti novoměstským kulisám byl počet diváků stále poloviční.
„S tím se to srovnává špatně, i areály typu Oberhof či Ruhpolding jsou jinde. Ale atmosféra je pořád dobrá, diváci jsou i v největších dvou kopcích, kde vás nenechají vydechnout,“ oceňoval další z českých vicemistrů světa se smíšenou štafetou Vítězslav Hornig.
Přitáhnout Švýcary k biatlonu se ostatně snaží provozovatelé areálu i aktivní cestou. Chcete si vyzkoušet hodinový kurz? Připravte si 99 CHF (asi 2600 korun). Kdo chce v areálu strávit s tři dny s biatlonem, musí si připravit už 889 CHF (skoro 24 000 korun).
Další lehce netradiční prostředí čeká biatlonisty při vrcholu sezony za dva roky, kdy se bude bojovat o světové medaile v estonském Otepää. „Každý se musí snažit ten trh rozšiřovat,“ vysvětluje Hamza, proč IBU sahá i k méně tradičním destinacím.
„Vůbec to není na škodu. Máte šest stálých míst, od kterých víte, co čekat. A pak další, kde víte, že něco poznáte. Vypadnutí ze stereotypu je fajn,“ těší se Krčmář.
