Článek
Když přijde chyba při posledním výstřelu, mrzí o to víc?
Poslední nedává jen blbec, jak vždycky říkal Jindra Šikola. Tak jsem blbec, no. (úsměv) Byla to moje chyba, vím, kam ta rána byla a bylo to zbytečné. Sprostě jsem si zanadávala, pak člověk musí jet, ať je na terči, co je.
Přitom se zdálo, že jste se při střelbě ve stoje na rány snažila počkat.
Protože mi přišel poryv, začal se mnou docela cloumat, trochu jsem se bála. Proto jsem střílela tak dlouho. Trošku jsem čekala, jestli se vítr uklidní, ale nechtěla jsem tam nechat moc času.
Do stíhacího závodu vyrazíte jako dvanáctá, takže pořád budete mít o co jet.
To ano, ale abych byla s jednou chybou takhle vzadu, úplně z toho nadšená nejsem.
Běžecky jste se necítila optimálně? Máte dvanáctý nejrychlejší čas ze všech.
Pořád se tu trochu pereme s materiálem, což se na tom odráží. Moc si s tím nevím rady a trochu mě to štve.
Cítila jste na trati, že soupeřkám lyže líp odjíždějí?
Spíš pocitově. Neříkám, že jsem nějaký expert na lyže, ale už taky nějakou chvíli závodím a poznám, co je skluzná lyže a co není…
I příprava lyží je v proměnlivém počasí v Novém Městě na Moravě alchymií. Ondřej Moravec po štafetě říkal, že je na trati snad sedm druhů sněhu.
Myslím, že to dnes bylo lepší než předchozí dny. Ale je pravda, že sníh po trati je hrozně rozdílný.
Cítíte už v závěru sezony na sobě únavu?
Cítím, už to začíná být dlouhé. Aspoň, že je hezky. Kdyby pršelo, bylo by to horší. Ale je to už o morálu. Přijde mi, že jsem tu tak měsíc, a přitom máme za sebou dva závody. Je to na hlavu docela náročný.
