Článek
Zůstanou hezké vzpomínky. Markétě Davidové třeba na zisk světového zlata i malého křišťálového glóbu ve vytrvalostním závodě, Lucii Charvátové na sprinterský bronz z mistrovství světa. Jenže poslední sezona ukázala, že progres pod norským expertem se zadrhl.
Pro obě bylo sezonním maximem osmé místo. Zatímco pro Davidovou sezona znamenala ústup z vydobytých pozic, Charvátová po vlažnějším období opět zažívala pocit boje se světovou elitou, byť se před sezonou po předchozích výsledcích nevešla do reprezentačního áčka. Svazový šéf Jiří Hamza s předstihem avizoval, že změny přijdou, a svá slova naplnil.
Když se na svazových sociálních sítích objevilo poděkování Gjellandovi za šest let práce, Davidová příspěvek sdílela ve svých stories a doplnila: „Děkuju za všechno, pořád nechápu, že to takhle dopadlo.“
Instagramové story Markéty Davidové
Česká jednička posledních let na závěr sezony zrovna nechválila zázemí v českém týmu, byť nebyla konkrétní. Za Gjellanda a střeleckého kouče Matthewa Emmonse se ale postavila s tím, že nebýt jich, sezonu ani nedokončí. Ani jeden z nich ale ve druhé polovině olympijského cyklu u české reprezentace už působit nebude.
Podobně vnímá Norův konec další z reprezentantek Jessica Jislová. „Tohle je pro mě hodně náročná biatlonová změna, kterou se ještě pořád snažím nějak zpracovat. Egil přišel ve chvíli, kdy jsem už biatlon ani neměla ráda a nebyla jsem si jistá, jestli má vůbec cenu pokračovat,“ přiznala.
„Má velikou zásluhu nejen na tom, jaká jsem po těch společných letech biatlonistka, ale i jaký jsem člověk. Doufala jsem, že dohromady zvládneme ještě jednu olympiádu, ale bohužel teď se naše cesty rozcházejí. Nepochybně si dál ve svojí kariéře ponesu všechno, co mě za posledních šest let naučil a snad i díky tomu dosáhnu dalších pěkných výsledků,“ uvedla na svém instagramovém profilu.
Charvátová změnu u týmu naopak vítá. Byť i ona si v prvních letech angažmá Gjellanda nemohla vynachválit.
„Ze začátku to bylo fajn, přinesl norskou metodiku, velmi nízké intenzity a velké objemy, všem nám to prospělo. Třetí rok s ním jsem byla na vrcholu fyzických sil,“ líčila pro Sport.cz medailistka z MS v Anterselvě 2020.
Pak ale nadšení opadlo. „Kolem olympiády už to nebylo optimální, další rok nestál za nic. Vloni už jsem nebyla ve výběru a mrzelo mě, že mi ani neřekl, proč s nimi nemůžu trénovat,“ přiznává. Byť jí přesun do B týmu v důsledku pomohl. „Cítila jsem se zase silná, vrátila se mi hlavně běžecká výkonnost,“ pochvaluje si.
Za to vděčí Jiřímu Holubcovi, který se svou dlouholetou trenérskou kariéru rozhodl po uplynulé sezoně ukončit. „Byl se mnou celých deset let. Vždy na pozici asistenta, ale vybudovala jsem si k němu vztah. Jeho práce fungovala, měli jsme k sobě důvěru,“ lituje Charvátová konce své spřízněné duše v biatlonovém týmu.
„Ale vím, že už se na to sám těšil. Celý život byl na cestách, teď bude doma s vnučkami. Věřím, že končí spokojený, zaslouží si klid a méně stresu,“ usmívala se 31letá biatlonistka.
Lucie Charvátová během letošního mistrovství světa.
Teď ji a další české biatlonistky čeká seznamování. O novém trenérském duu, které tvoří Ital Bormolini a letohradský kouč Dostál, toho zatím moc nevědí.
„O Lukovi mluvil (jeho bratr) Thomas, že bydlí v Livignu a biatlon trénoval. Lukáše Dostála znám spíš od vidění. Příští týden se máme potkat v Jablonci a 9. května jet na první soustředění, kde se začneme poznávat a každý si řekne své podněty,“ očekává.
Zároveň Charvátová věří, že mladí kouči můžou týmu prospět. „Minimálně jednou za čtyři roky je dobré systém změnit, abyste se posunuli. Zase přinesou něco nového, může to být fajn,“ těší se na práci v nové široké skupině patnácti reprezentantů.
„Už jsem během kariéry zažila všechny varianty složení týmu, trénovalo nás už i přes dvacet. Pořád tam jsou trenéři zodpovědní za své celky, ale je fajn, když můžeme cestovat jako větší skupina, nehrozí tolik ponorka, je víc zábavy,“ hlásí nejzkušenější z českých biatlonistek.
