Článek
Ondřej Moravec, Gabriela Soukalová a spol. tehdy čtrnáctiletou dívku zcela nadchli. „Říkala jsem, že to je hodně dobrý sport a chtěla bych ho dělat,“ vzpomíná Otcovská. A její tatínek se rozhodl přání své dceři splnit: v Litvínově založil klub, v němž se stal trenérem.
Sám měl přitom spíše atletickou minulost, v ní hledal inspiraci k tréninku. „Byl to punk. Skoro tam nebyl sníh a až poté, co jsme založili klub, jsme začali hledat střelnici. Zjistili jsme, že v Litvínově je, což jsem předtím vůbec nevěděla,“ ohlíží se za bezstarostnými začátky kariéry. „Prostě jsme řekli, že to uděláme, a pak jsme improvizovali,“ vybavuje si.
Počet členů klubu narůstal jen pozvolna. „Abychom mohli založit spolek, museli jsme být tři. Pak se někdo přidal, ale nejvíc nás vedl táta tři včetně mě někdy před pěti lety,“ líčí Otcovská.
V tu dobu měla přitom mnohem slibněji rozjetou kariéru v jiném sportu. Byla oporou florbalistek Bivoje Litvínov, s juniorskou reprezentací dokonce vybojovala světový bronz. Jenže víc ji to táhlo na sníh.
„Sport se nesnažím dělat pro úspěchy, ale proto, že mě baví. A biatlon je srdcovka, tak jsem přešla k němu,“ popisuje vcelku snadné rozhodování. Postupně se prokousávala přes juniorské závody, IBU Cup a evropský šampionát až na vrcholnou scénu.
Biatlonisté v Novém Městě děkují fanouškům. Byli skvělí, obdivujeme je, že v tom dešti vydrželi!Video: Sport.cz
Ve Světovém poháru zatím nemá žádný start, ale boj o místo páté ženy pro mistrovství světa v Novém Městě na Moravě pro sebe rozhodla. Ve Vysočina areně trénuje v pozici náhradnice. „Ráda bych si něco zajela, ale znamenalo by to, že některá z holek jet nemůže, takže v to nedoufám,“ přiznává.
I při trénincích po boku biatlonových hvězd ale posbírá spoustu zkušeností a cenných zážitků. „Nastřelovala jsem vedle Norů, pak najednou šel vedle mě Jacquelin a já si říkala: Ty jo, to je fakt Jacquelin,“ pobaveně vzpomíná na setkání s francouzským esem. „Jsou to lidé, které znám z televize, a najednou jsem tady. Je to super,“ žasla.
Otcovská se ale dívá dál než na horizont biatlonové kariéry. Vedle tréninku a závodění studuje, a to jeden z nejnáročnějších oborů ‑ medicínu. „Docela dobře se to doplňuje. Když si potřebuju odpočinout od biatlonu, věnuju se škole, a naopak. Navíc mám skvělé spolužáky a učitele, vycházejí mi vstříc,“ cení si, když zvlášť přes zimu ve škole v Plzni moc často není.
Kristýna Otcovská poznává atmosféru mistrovství světa.
„Časově je to náročné, ale medicína je dobrá v tom, že se spoustu věcí musíte naučit sami. A mě to nutí se učit průběžně a nekašlu na to, protože vím, že před zkouškami nebudu mít tolik času,“ usmívá se.
O své budoucí specializaci ještě jasno nemá, ale bílý plášť by ráda jednou navlékala. Ostatně tak si to přála odmala. „Možná i proto, že jsem koukala na Ordinaci v růžové zahradě,“ směje se. „Ale věděla jsem vždycky, že by mi to mohlo sedět. Hned po maturitě jsem se na medicínu nedostala, ale pak už jo,“ vypráví.
A že by ji kolegové v reprezentaci využívali na medicínské konzultace? „To ne. Většinou, když se mě na něco zeptají, tak nevím, takže už to vzdali,“ směje se Otcovská.
