Článek
Věříte, že se vám v závěru přípravy povedlo tréninkové manko dohnat?
To úplně nevím, ale z posledních dvou soustředění jsem v Pokljuce trénoval tak z půlky normálně a pak 25 dnů ve Finsku už úplně bez omezení. Do té doby jsem přitom dělal vlastně kulový… Takže díky patří všem, kteří se na léčení podíleli v čele s profesorem Vítkem. Nakonec jdu do sezóny připraven nad očekávání, které jsem měl před třemi měsíci, kdy jsem vůbec nevěděl, jak bude tělo reagovat a pracovat při tréninku.
Jak tedy fungovalo?
Skoro normálně jako předtím, z toho jsem byl příjemně překvapený. Samozřejmě jsem si to představoval jinak, léto jsem neměl úplně ideální, ale i přesto jedu na závody relativně v klidu, že můžu fungovat normálně.
Takže si troufáte na povedený výsledek hned v Östersundu?
Vím, že jsem byl schopný trénink zvládat bez problémů. Ale na úvod sezóny od sebe nečekám žádné zázraky, což mi může naopak pomoct. Samozřejmě každý sportovec chce sezónu začít dobře, pomůže to psychice a pak se závodí daleko líp. Ale já to budu spíš směřovat od ledna dál, než že bych chtěl za každou cenu zajet něco velkého v prosinci.
Psychika neutrpěla žádné šrámy, když se vám příprava na olympijskou sezónu takto zkomplikovala?
Neměl jsem s tím moc problém. Doktor říkal, že normální člověk by měl dostat pět měsíců volno. To jsem mu říkal, že úplně pět měsíců nemám. (úsměv) Domluvili jsme se na dvou měsících, a ze začátku jsem si říkal, že to není úplně ono. Ale nebyl jsem psychicky dole, ani jsem neztrácel motivaci. Sice jsem nemohl trénovat po fyzické stránce, ale daleko víc jsme piloval střelbu. Zapracoval jsem na věcech, na které bych jindy neměl čas. Střílel jsem hrozně velké objemy, takže všechno zlé bylo i pro něco dobré.
Teď už tedy žádný následek nemoci nepociťujete?
Ještě držím dietu, mám hodně omezený přísun bílkovin, protože to vypadá, že moje tělo s nimi neumí pracovat, jak by bylo potřeba.
