Nenávist, strach a teď zase sláva. Italská biatlonistka vede SP a zažívá druhé mládí

Sice ani jednou nevyhrála, ale druhé, třetí a čtvrté místo z jednotlivých závodů ve Finsku jí pohodlně stačí na prvenství v průběžném hodnocení seriálu.

„V sedmadvaceti jsem chtěla všem dokázat, že ještě můžu překonat všechny potíže," cituje ji po sérii báječných výsledků web ski-nordigue.net.

Její těžce zkoušená psychika se dočkala balzámu. „Mívala jsem temné dny, kdy jsem tento sport nenáviděla," přiznává.

V předešlých letech procházela těžkým obdobím. O to větší radost má z posledních výsledků, kterými si může připomínat celkové druhé místo ze SP v pro ni vydařené sezoně 2018/2019. Tehdy ji předstihla jen krajanka Dorothea Wiererová. Do posledního závodu zimy spolu bojovaly o triumf.

Souboj na obou rivalkách nechal rozdílné následky. Wiererová, zkušenější a mentálně silnější, zůstala na výsluní. Vittozziová neunesla tlak a propad se zastavil až na 31. pozici v minulém ročníku SP.

Víra v lepší časy ji ale neopouštěla. „Hluboko v srdci jsem nikdy neztratila víru ve své schopnosti, věděla jsem, že na celkovém druhém místě ve Světovém poháru jsem nebyla náhodou," tvrdí.

Pronásledovala ji ovšem noční můra, problém se základním stavebním prvkem pro dobrý výkon v biatlonu. „Bála jsem se chyb, loni se to změnilo přímo ve strach ze střelby," říká. Pomoc našla u trenérů, Jonne Kähkönen a Edoardo Mezzaro ji v úvodu nové sezony vytáhli k solidní, až pětadevadesátiprocentní úspěšnosti.

„Kousek po kousku jsem nacházela lehkost a potěšení," líčí pocity z tréninku.

Tento týden v Hochfilzenu i proto obleče žlutý dres vedoucí závodnice SP, biatlonový svět bude sledovat, jak se po návratu na vrchol znovu bude vyrovnávat s tlakem.

Sama to nezmiňuje, nicméně podle expertů jí už teď pomáhá i to, že od jara trénuje bez Wiererové (připravuje se s mužskou reprezentací), ale ve společnosti nové italské generace. "Užíváme si spolu spoustu legrace, je to moje druhé mládí," uzavírá.