Článek
Michal Krčmář v cíli stíhacího závodu v Novém Městě na Moravě.
Biatlonista Michal Krčmář na trati během stíhacího závodu v Novém městě na Moravě.
Těší vás stabilní výkonnost, nebo jste chtěl být výš?
Nejsem z toho smutný, ani se nebiju v prsa. Pořád si myslím, že je to vysoký standard a jezdím závody, kde se pohybuju vepředu. Do poslední stojky jsem se rval o pěkné umístění, bohužel jsem tam udělal dvě chyby, což mě odsunulo do trochu zadnějších pozic.
Snažil jste se na poslední položce střelbu zrychlit?
Sám nevím, proč tam ty dvě chyby vyskočily. Střílel jsem tak, abych to měl pod kontrolou, tohle by se nemělo stávat a mrzí mě to.
Běžeckou formu si držíte ještě z mistrovství světa v Oberhofu?
Pořád mám běžecké časy kolem 10. až 15. místa, což je super, takže forma asi drží. Ani pocitově to není špatné, i když jsem měl trochu krizi ve čtvrtém kole. Ale nemyslím, že by mi výkonnost klesala, ještě nějaké síly mám a dokážu regenerovat. I v mixu můžeme v neděli zajet velice dobrý výsledek.
Michal Krčmář skončil ve stíhačce šestnáctý.
Jste jediným aktivním závodníkem z her v Soči, stihl jste se potkat s členkami ženské štafety, které v Novém Městě převzaly bronzové medaile?
Evička za námi byla na penzionu. Když to takhle dopadlo, je super, že holky mohly dostat medaile tady před lidmi, měly u toho emoce a atmosféru, aby to nebylo v uvozovkách štěstí v neštěstí.
Jak na Soči vzpomínáte? Byl jste jako benjamínek u nejúspěšnějšího podniku v historii českého biatlonu s dnes už šesti medailemi.
Byl to pro mě famózní zážitek a vzpomínám na to velice rád. Mám ty vzpomínky stejně vysoko jako medaili z Pchjongčchangu, protože se dařilo celému týmu a já byl v pozici, že jsem ty výsledky jezdit nemusel, ani se ode mě nečekaly. S oblibou říkám, že jsem tam byl v roli kustoda a bylo to to nejlepší, co se českému biatlonu mohlo stát.
Biatlonista Michal Krčmář zdraví fanoušky v Novém městě na Moravě.
Až jste zůstal poslední aktivní z tehdejšího týmu.
Teď nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. (úsměv) Ale každý má tu sportovní kariéru různě dlouhou a já se ještě necítím, že bych měl jít do sportovního důchodu. Byl jsem tam skoro o generaci mladší než ostatní, tak by asi bylo špatně, kdybych končil dřív než oni.
