Článek
Na podobná střelecká selhání byli norští fanoušci v Novém Městě na Moravě zvyklí u ženského týmu, však i v sobotu si ho při štafetě nechtěně dopřála vedoucí žena Světového poháru Ingrid Tandrevoldová, která při stojce minula pětkrát za sebou a vyrazila na tři trestná kola.
Ale u mužského týmu šlo o něco zcela nečekaného. „Je to na ho.no,“ ulevil si Christiansen do kamer norského webu VG, kde jeho vystoupení označili za totální kolaps. Přitom není ve třiceti letech žádný zelenáč, norskou štafetu dovezl do cíle na prvním místě při pekingské olympiádě, zlato s ní slavil i na dvou světových šampionátech.
Jenže teď na položce vestoje působil zcela bezradně, přitom podmínky nebyly nikterak divoké. Rozháraná střelba rezultovala ve 450 metrů navíc. Johannes Bö věděl, že jeho útok na rekord v počtu zlatých medailí z mistrovství světa se minimálně o den odkládá, protože ze štafety mu dvacáté do sbírky nepřibude.
Švéd Sebastian Samuelsson nabídnuté zlato neodmítl, Christiansen se z trestného okruhu vrátil šest sekund za Francouzem Quentinem Fillonem Mailletem a zdálo se, že ho čeká jen boj o bronz s Němcem Benediktem Dollem. Nakonec Nory ještě vytáhl aspoň ke stříbru.
„Energii mi dodalo naštvání, které jsem si vybudoval během těch tří kol. Už jsem i cítil křeč v noze a myslel, že stříbro je ztracené. Ještě jsem v sobě našel energii, ale pořád jsem zklamaný,“ neskrýval Christiansen.
Stupně vítězů si vůbec neužíval. „Byl to nejostudnější medailový ceremoniál, který jsem kdy zažil. To stříbro má obrovskou pachuť,“ neskrýval Christiansen, jenž byl v Novém Městě na Moravě bronzový ve sprintu i stíhačce.
A Bö? Ten zachoval dekorum poté, co získal medaili i ze šesté disciplíny na šampionátu. „Každý ví, že jsme chtěli zlato, ale k němu musíte být dobří od začátku do cíle. A to my nebyli, Švédové byli lepší. Jsme rádi, že Vetle mentálně zvládl finiš, po poslední střelbě jsem myslel, že je stříbro daleko,“ prohlásil.
