Článek
Nebylo to ani v sobotním slunečném dopoledni v jejím podání na střelnici dokonalé, na stojce i při ležce netrefila vždy první ránu. Jenže v součtu s kvalitním během, kdy byla na tratích v okolí Vysočina areny čtvrtá nejrychlejší, se mohla osmadvacetiletá biatlonista pochválit.
„Solidní výkon. Na trati jsem nechala všechno a na střelnici to byl na to mé střelecké trápení jeden z těch lepších výkonů,“ shrnula své vystoupení.
Jaký má recept na oklepání se po nevydařené štafetě? Ostatně nebyla v podobné situaci poprvé. „Je to velmi těžké,“ neskrývala. Rada od norského kouče českých biatlonistek Egila Gjellanda zní přitom jednoduše.
„Říká, že Norové se seberou, naštvou a druhý den střílí jako se samopalem. Já ale nejsem schopná se z toho oklepat ještě měsíc, na mně to leží strašně dlouho,“ přiznávala Charvátová.
Tentokrát ji zvedl sebedůvěru páteční trénink. „Trochu jsem se děsila, co bude. A také jsem předvedla na střelnici trojku, dvojku a zase chytala paniku. Naštěstí jsem na konci tréninku tu střelbu vylepšila a šla do závodu s lepším pocitem,“ popisovala.
V sezoně se do elitní dvacítky vešla poprvé, navíc doma. „Ale pořád doufám, že může přijít do konce sezony ještě lepší výsledek, když se mě drží běžecká forma,“ líčila a s potěšením poslouchala jména es, které byly na trati pomalejší: Dorothea Wiererová, Denise Herrmannová, Ingrid Tandrevoldová… „To se mi samozřejmě líbí,“ usmívala se.
Může přijít další posun už při nedělní stíhačce? Charvátová je opatrná. „Čím víc se v biatlonu střílí, tím pro mě hůř, sprint je má nejlepší disciplína,“ uvědomuje si.
