Článek
Reprezentační kvarteto se při všech pěti pohárových štafetách této zimy vešlo na stupně vítězů a třikrát dokonce zvítězilo, jenže v nejdůležitějším klání sezóny Češky potkal střelecký výpadek. Celkem tři trestná kola a užití dohromady jedenácti náhradních nábojů znamenají nejhorší bilanci ze všech štafet v první dvacítce. „Byl to pro nás nejsmutnější závod zimy. Dát si tři kola ve štafetách, když jsou ideální podmínky, to je strašně moc," přiznala se slzami na krajíčku v Radiožurnálu finišmanka Veronika Vítková.
„Výsledky holek byly doteď úžasné, měly nádhernou šňůru stupňů vítězů. Nabízelo se, že to jednou někde spadne, ale škoda, že se tak stalo zrovna na mistrovství světa. Trošku nám zahaprovala Jíťa na třetím úseku, myslím, že se toho dost bála. Nesedlo jí to ani vleže, ani ve stoje. Šlo o špatně spuštěné rány," tvrdil pro ČTK trenér Zdeněk Vítek.
Na střelnici se nedařilo ani Vítkové
Landová se po nuceném pobytu na trestném kole v běhu snažila dohnat, co mohla, do předávky snížila ztrátu na bronz na 34 vteřin. Vítková si ale na střelnici vedle ještě hůř. „Jak se snažila ležku rychle zvládnout, tak možná nezaujala dobře polohu. Cítila, jak nám to ujíždí, riskla tedy střelbu a šla na dvě kola," krčil rameny Vítek.
„Dostala jsem to s velkou ztrátou a možná jsem trošku přepálila první kolo, pak to odnesla střelba," líčila česká finišmanka do rozhlasového mikrofonu. Střelba vleže je přitom v Kontiolahti pro Vítkovou doslova bolavé místo, odstřelila si v ní naději na dobrý výsledek i v individuálních závodech.
Prokletí pátku třináctého fungovalo
Češky sice nakonec osmým místem o dvě pozice vylepšily umístění štafety z minulého šampionátu v Novém Městě na Moravě, ale přes slzy si to asi málokterá z nich uvědomila. Pokud by měl být pověrčivé, tak prokletí pátku třináctého se pro ně absolutně naplnilo.
Landové ani Vítkové ale nikdo nic nevyčítal. „Věřím, že holky jely běžecky skvěle, ale na střelnici to někdy nezachutná. Není úplně snadné, aby se to sešlo všem čtyřem," tvrdila do televizní kamery Gabriela Soukalová. Přitom pouze její vystoupení dávalo reálný základ medailovým ambicím. „Byla perfektní, k tomu není co dodat, těm dalším po ní už to tak nesedlo, ale i takový je někdy biatlon," doplnil Vítek.
Nejlepší z českého kvarteta ještě sledovala Landovou na první střelnici a oddechla si, když její kolegyně zkázu ještě odvrátila. "Byla jsem nervózní a modlila se, ať nemusí kroužit ani vestoje. Bohužel marně, ale mám pro ni pochopení. Nemohla bych být trenérem, protože by mě za chvilku kleplo," připustila Soukalová.
